že člověk skrze blázny učiněn bývá moudrým, neb ten lékař byl Eilenšpigel, kteréhož jste vy neznali a věřili jste mu, od něhož jste zklamáni byli. Ale my, kteříž bláznovství jeho přijímáme, dobře jsme ho znali, vás pak vystříci jsme nechtěli, poněvadž jste se moudrým býti viděli. Žádný tak moudrý není, ješto by blázna znáti neměl, a kdyby žádný bláznem nebyl, po čem by kdo chtěl moudrého poznati?“ I umlkl doktor a více nad sebou nenaříkal.
Historia XVI.
Kterak Eilenšpigel ve vsi jménem Peinen učinil, že nemocné dítě sralo
Umělého a zkušeného lékařství někdy lidé pro malé peníze vzdalují se a šejdýřům po krajinách toulavým častokrát dvojnásob platiti musejí. Tak také stalo se v biskupství Heildesheim, kdežto přišel jednou Eilenšpigel do hospody a ten hospodář doma nebyl, ale Eilenšpigel tam dobře známý byl, i měla hospodyně dítě nemocné. Tehdy optal se Eilenšpigel hospodyně, co by tomu dítěti škodilo a jakou by nemoc mělo. Odpověděla mu pani, že na stolici jíti nemůže. Řekl Eilenšpigel: „Snadno jest mu pomoci.“ Řekla pani: „Spomůžete-li mu, chci vám dáti, cožkoli budete chtíti.“ Dí Eilenšpigel: „Já za to nic nechci vzíti, neb to umění jest mi snadné, počkejte malou chvílku, má se to hned státi.“ Měla pak ta pani ve vsi nětco činiti, a tak šla do vsi, zatim Eilenšpigel velikou hromadu u stěny nasral a hned dítěcí stoličku nad ně postavil a dítě na ní vsadil. Pani zase ze vsi přišla, i uhlédala dítě na stolici seděti a řekla: „Ach, kdo jest to učinil?“ Odpověděl Eilenšpigel: Já jsem to učinil, vy jste pravili, že by dítě na stolici jíti nemohlo, a já jsem je na ni vsadil.“ Tehdy uhlédavše, co pod stoličkou leželo, i řekla: „Pohleďte, co jest to dítěti v životě překáželo, z toho vám velmi děkuji, že jste mu spomohli.“
