I vzav Eilenšpigel pečeni, řekl k řezníkovi posměšně: „Teď sem opět pečeni přines.“ I šel preč a nenavrátil se zase.
Historia LXI.
Kterak Eilenšpigel v Drážďanech truhlářským tovaryšem byl a opět nemnoho děkování zasloužil
Eilenšpigel z durynské země brzo do Drážďan přes Český les na Labe přišel a za tovaryše truhlářského se vydával. I přijal ho k sobě truhlář, nebo ku potřebě své tovaryšův neměl, protože první tovaryši byli dosloužili. I byla svadba v městě, na níž ten mistr byl pozván, tedy řekl Eilenšpiglovi: „Milý tovaryši, jáť zítra na svadbu jíti musím a záhy domův zase nepřijdu, učiň tak dobře a dělej pilně.“ I přinesl čtyry prkna na truhlu, aby je dobře spolu na klí vsadil. Odpověděl Eilenšpigel: „Která prkna mají spolu býti?“ Mistr, složiv je jedno na druhé, kteréž spolu měly býti, šel s manželkou svou na svadbu. Eilenšpigel, dobrý pacholek, kterýž dílu svému nic odporen nebyl, spíše nežli upřímný, počal dělati a pěkný kadeřavý stůl aneb truhelná prkna, kteráž mu mistr jeho pořádně byl skladl, na třech neb čtyrech místech naskrze zvrtal, a maje klí v velikém kotle vařený, tim všudy jich pomazal, spolu je zbiv a na dům nahoru vnesl a za okna ven vystrčil, aby klí na slunci vyschlo, i udělal sobě včas svatvečer. Přišed pak mistr domů u večer, jsa dobře vopilý, ptal se Eilenšpigle, co jest ten den dělal. Odpověděl Eilenšpigel: „Mistře, ta čtyři stolní prkna velmi tuze na klí jsem vsadil a časně svatvečer jsem měl.“ To mistru dobře se líbilo, i řekl k ženě své: „To jest pravý tovaryš, hověj mu dobře.“ A s tim šel spat. Nazejtří pak rozkázal mistr Eilenšpiglovi stůl, kterýž udělal přinesti. Eilenšpigel s dílem svým shůry se přestěhoval, vida mistr, že mu prkna
