radu dal, dejž mi také radu, aby sklo mi zas uděláno bylo.“ Pacholek ten mlčel, ale mistr nebyl chuten a řekl: „Kdo jest toho ošidil, já jsem to vždycky slýchal. Kdo s blázny zachází, že ten málo na nich vyhrá, bych já byl to učinil, byla by má okna vcele zůstala.“ Pacholek proto vandrovati musil a šel do flanderské země, opustiv svého hospodáře, kteréhož chytrosti učil.
Historia XLV.
Kterak Eilenšpigel jednomu ševci v Vismaru hovna zmrzlá místo sádla prodal
Času jednoho Eilenšpigel nějakému ševci v Vismaru škodu velikou učinil a mnoho koží mu zkazil, takže ten dobrý muž velmi smuten byl. Srozuměv tomu Eilenšpigel, zase do Vismaru přišel, a k tomu ševci, jemuž škodu byl učinil, zase mluvil, pravě takto, kterak by mu veliké množství koží a sádel přijíti mělo, tu že mu dobrý trh a lacino dáti chce, aby vzatou škodu také zase nahraditi sobě mohl. Odpověděl švec: „Chci rád a činíš to spravedlivě, nebs mne tím ochudil, kdyžť to zboží přijde, oznam mi.“ A na tom se rozešli. Bylo pak v zimě, když rasové záchody cídí, přišel k nim Eilenšpigel a slíbil jim dáti hotové peníze, aby mu nakladli dvanácte tun plných hoven, kteráž sic do vody vozí. Rasové tak učinili, nakladli mu každou tunu plnou a nechali tak státi dotud, dokudž čistě nezamrzly, kteréž Eilenšpigel potom preč vzal a do šesti tun polil tlustě navrchu sádlem, zabednil to dobře, potom do hospody své, k Zlaté hvězdě, vézti je kázal, posla k ševci poslal, ten přišed, zboží svrchu otevřeli, kteréžto ševci dobře se líbilo, i učinili mezi sebou trh, a to takový, aby švec Eilenšpiglovi čtyřmecítma zlatých dal, na to peněz hotových mu dal dvanácte zlatých, potom ostatek po roce dáti mu měl. Eilenšpigel, vzav ty peníze, preč vandroval,
