přimítati a věděli jste, že jest to daremná práce.“ Řekl mu krejčí: „Co jest to má vina? Já-liž jsem věděl, žes ty tomu tak rozuměti chtěl, jáť jsem tak nemínil.“ Dí k němu Eilenšpigel: „Nech čert má tu záplatu, máte-li obyčej o každé věci jináč praviti, nežli míníte, kterak to spolu trefiti se může, kdybych ten úmysl tak věděl, byl bych ty rukávy také dobře přišil a asi dvě hodině pospal, protož můžete vy nyní ve dne seděti a šíti, poněvadž mně se také spáti chce a půjdu hned spat.“ Řekl mu mistr: „Nechoď, mně ne tak náleží, jáť tebe za vospalce chovati nechci.“ A tak se spolu vadili, až krejčí v té svádě Eilenšpigle za světlo upomínal, aby mu je zaplatil. V tom Eilenšpigel pobrav své věci pospolu, preč vandroval.
Historia XLVIII.
Kterak Eilenšpigel učinil, aby tři krejčí z nějakého okna dolův upadli, a potom lidem pravil, že je vítr dolův srazil
V městečku jménem Brenburku byl Eilenšpigel hospodou dvě neděle, podlé té hospody bydlil krejčí, ten měl tři tovaryše, kteříž seděli v okně, a když Eilenšpigel mimo ně šel, vždycky se mu posmívali a házeli na něj fleky. Eilenšpigel mlčel a čekal času. Jednoho pak dne, když plný ryňk lidí byl, té noci před tim přetřel Eilenšpigel podpory okna zespod a nechal málo nedořezavší státi, nazejtří ti krejčí vokenici na podpory položili a na ní vsedše, šili. Když pak pastýř troubil, aby každý svině své vyhnati dal, šly také svině krejčovy z jeho domu a pod okno přišedše, počaly se drbati o podpory okenice, a jakž ty podpory od toho drbání pod okenici padly, tak ti tří tovaryší z okna na ulici vypadli. Eilenšpigel to vida, počal hlasitě křičeti a volati: „Hle, hle, vítr shodil tří krejčí z okna dolův.“ A volal hlasem, až po všem ryňku bylo slyšeti, a lidé k tomu se zběhše, smáli se a žerty z nich měli, krejčí pak ti styděli se a nevěděli, kterak z toho okna vypadli, potom tomu porozuměli, že podpory podřezány byly, a seznali dobře, že Eilenšpigel jim to učinil, i vbili jiné koli pod okenice a již mu se více nesměli posmívati.
Historia XLIX.
Kterak Eilenšpigel všecky krejčí ve vší sasské zemi popsati kázal a chtěl je umění naučiti, kteréž by jim i dětem jejich dobře učinilo
Cech krejčovský Eilenšpigel sepsal v městech slovanských i v zemi sasské, jmenovitě v krajině Holšteinu, pomorské, v Šterýnu a v Meklburce, též v Lubéku a v Hamburku, a napomínal
