však tak, aby nic neprosil z těch artikulův, kteréž jsi prvé vyčítal, chceš-li tak slíbiti, tedy tvá prosba se vyplní.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Z artikuluov těch, ode mne napřed vyčítaných, za žádný prositi vás nechci, ale chcete-li mi to držeti, zač vás prositi budu, dejte mi na to ruce.“ I učinili to všickni spolu a slíbili mu rukou i usty. Tedy řekl ten nebohý svázaný Eilenšpigel: „Cti hodní páni lubečtí, poněvadž jste mi slíbili, prosím vás za to a prosba má jest tato: Když oběšen budu, aby ten vinný šeňkýř za tři dni každé jitro nejprvé a potom kolkraf přicházeli a svými usty na lačný život mně v řit líbali.“ I plili všickni pravíce, že by to nebyla slušná prosba. Řekl jim Eilenšpigel: „Já tak ctný ouřad lubecký za tak spravedlivý býti držím, že mi to držeti bude, což usty i rukou připověděl.“ Oni šli opět o to se raditi, i na tom zavřeli, aby s odpuštěním a bez pohoršení jiných propustili ho. Tak Eilenšpigel s velikou radostí odtud pryč šel.
Historia LVIII.
Kterak Eilenšpigel v Helmštátu velikou tobolku dal sobě dělati
Eilenšpigel nějakou tobolkou šejdýřství opět dovedl. Byl v Helmštátu nějaký tobolář, k tomu přišel Eilenšpigel a řekl: „Chceš-li mi velikou čistou tobolku udělati?“ Odpověděl mu mistr: „A já chci, jak veliká má býti?“ Dí mu Eilenšpigel, aby dosti velikou udělal, nebo času toho obyčej byl, že veliké chlupaté tobolky nosili, a ty byly široké a dlouhé. Tobolář ten Eilenšpiglovi tobolku velikou udělal. On přišed pro ni a uhlédav ji řka: „Tobolka tato není dosti veliká, ale jest tobolička toliko, udělej mi, ať jest dobře veliká.“ Tedy tobolář udělal mu tobolku z celé kravské kůže, kteráž tak veliká byla, že by roční jalovici do ní schoval. Když pak Eilenšpigel k němu přišel, tobolka ta opět mu se nelíbila, i řekl:
