provoď.“ Dí Eilenšpigel: „Ne tak, milá paní, ale vy jste mi 24 peněz dlužni dáti, nebo tak jste mi zprávu dali, že za tim stolem za 24 peněz jídá a pije se, to jsem já již vykonal a tolik peněz zasloužil, nebo jistě s těžkostí to mi přišlo, jedl jsem, až jsem se potil, jako by mi o hrdlo běželo a také již více jsem jísti nemohl.“ Řekla mu hospodyně: „Jeď předce, milý hosti, buď tobě to šenkováno, jediné zase sem nepřicházej.“
Historia XXXIV.
Kterak Eilenšpigel do Říma přišel, aby papeže viděl, kterýž ho za kacíře býti držel
Na to přísloví, kteréž lidé říkají, že mnohý do Říma dobrý jde, ale lotrem odtud zase přijde. Jednoho času pomyslil Eilenšpigel, aby do Říma šel a tam lotrovství svého také zkusil. I přišel na hospodu k nějaké vdově, kterážto ptala se ho, odkud by byl a co by v Římě jednati měl. Odpověděl Eilenšpigel, že by byl z saské země a za tou příčinou přišel, že by rád s papežem mluviti chtěl. Řekla mu ona: „Já sem zde zrozena a vychována, však abych s nim mluvila, k tomu sem nikdý přijíti nemohla, kterak byšte vy pak toho dovesti mohli, jáť bych ještě sto dukátův za to dala, abych slušně v rozmluvení s nim přijíti mohla.“ Dí jí Eilenšpigel: „Milá paní, kdybyšte již s nim mluvili, také-li byšte mně těch sto dukátův dáti chtěli?“ I slíbila mu ta paní těch sto dukátův dáti, jestliže by toho mohl dovesti, neb se domnívala, že mu to nemožné jest, aby s papežem mluviti mohl. Byl pak obyčej, že každý papež ve čtyřech nedělích v kaple jménem Jeruzalemě, u sv. Jana Lateranského mši čísti musil. Doptal se toho Eilenšpigel, a když ten čas přišel, vtiskl se do kaply, což mohl nejblíže k papeži a tu u mše stál, a když pozdvíhal svátosti aneb požehnání dával, obrátil Eilenšpigel proti tomu hřbet, což po vykonání mše papežovi oznámeno bylo. Tedy
