pak Židé tu koupi bez hněvu učiniti mohli, dali mu ty peníze a ty prorocké jahody za ně vzali. Potom v brzkém času všecky Židy do své školy svolati dali. Tedy vstav nejstarší rábi, řekl, aby všickni za tři dni postili se a modlili, nebo podlé vůle boží jahody prorocké jim v ruce přišly, kteréž jeden do úst vezma, o Mesiášovi jim ku potěšení prorokovati bude. Po třech pak dnech vzal ji Izák do úst s velikou poctivostí. Tedy optal se ho Mojžíš řka: „Milý Izáku, služebníče boží, jakou chut ta jahoda má?“ Odpověděl: „Však jistě jsme od toho lotra vošizení, nebo jiného nic není než člověčí hovno.“ Židé také všickni prorockým jahodám voněli a teprv poznali, když dřevo to, na němž jako by rostly, přilepené viděli. Ale Eilenšpigel již byl preč uvezl a na ty židovské peníze byl vesel, žral i hodoval statečně, pokudž mu jich stávalo.
Historia XXXVI.
Kterak Eilenšpigel v městě Quendlinburce slepice kupoval a sedlce kohouta jejího místo peněz v základu nechal
Některého času nebyli lidé tak zlotřilí jako nyní. Nebo jednoho času přišel Eilenšpigel do města Quendlinburku, kdežto na ten čas byl trh a Eilenšpigel již peněz neměl, nebo jak jich dobýval, tak zase od něho preč šly. I myslil na to, kterak by peněz na útratu zase dobyl. Seděla pak nějaká sedlka na trhu, mající plný koš kuřat s kohoutem na prodej. Otázal se jí Eilenšpigel, co by za dvě chtěla. Odpověděla mu: „Dvě dávám za dva Štefanovy groše.“ I dí k ní Eilenšpigel: „Což nechceš laciněji dáti?“ Řekla ona: „Nechci.“ Tehdy vzav Eilenšpigel ta kuřata s košem, šel s nimi až k bráně. Ta sedlka za nim běžela řkoucí: „Hej, kupče, kterak tomu mám rozuměti? Což mi kuřat zaplatiti nechceš?“ Eilenšpigel řekl: „Chci, jáť jsem písař abatyšin.“
