to mně k zisku aneb škodě býti má.“ Sedlák dal tomu také místo a pokoj. Když pak kněz k nim blíže přišel, Eilenšpigel k němu řekl: „Pane faraři, jaké barvy jest toto sukno?“ Dí kněz: „Však sami to dobře vidíte.“ Řekl sedlák: „Tak, pane, to jest pravda, ale tito dva chtějí mne na to namluviti, ješto já vím, že jest vymyšlená lež.“ Odpověděl kněz: „Co já s vašimi sváry činiti mám, co mně jest do toho, jestli ono černé aneb bílé.“ Řekl mu sedlák: „Milý pane kněže, za to vás prosím, rozeznejte nás.“ Dí k němu ten dobrý kněz: „Poněvadž to míti chcete, nemohu jináč uznati, než že sukno toto jest modré.“ Tedy Eilenšpigel řekl: „Teď hle, již dobře slyšíš, že sukno to mé jest.“ Odpověděl sedlák: „Jistě kdybyšte svěcený kněz nebyli, tedy bych řekl, že všickni tří v hrdlo lžete a k tomu že jste šibalí a lotří, ale poněvadž jste dobrým knězem, musím mlčeti a tomu věřiti, ačkoli pouhá lež jest.“ A tak ten nebohý sedlák tomu věřiti a sukna Eilenšpiglovi nechati musil.
Historia LXVIII.
Kterak ten dobrý Eilenšpigel v Hanover v lázni se usral a pravil, že jest to duom čistoty
Před bránou Lien v městě Hanover lazebník nechtěl, aby lázeň slouti měla lázní, ale aby sloula dům čistoty. Zvěděl o tom Eilenšpigel, a jakž do Hanover přišel, hned do lázně šel a do naha se svlékl, když pak do lázně vkročil, řekl: „Zdař vám bůh, pane hospodáři se vší vaší čeládkou i všemi, kteříž v tomto čistotném domu jsou.“ Lazebníkovi to se dobře líbilo, i přivítal ho, řka: „Hosti, pravdu pravíte, že toto jest čistotný duom a jest také dům čistotnosti a neníť žádná lázeň.“ Řekl Eilenšpigel: „Tento duom že jest duom čistotnosti, to jest patrné, nebo nečistí přicházíme sem a čistotní zase vycházíme.“ S tim Eilenšpigel velikou hromadu do vody nasral
