Kterak Eilenšpigel v jednom domě se usral a tim smradem skrze stěnu do nějakého pokoje dýmal, takže toho smradu trpěti nemohli
Velmi snažně vandroval Eilenšpigel, až do Normberka přišel, kdežto dvě neděle byl. Podlé pak té hospody bydlil nějaký dobrý muž a bohatý, týž rád do kostela chodil a tu nerád býval, kdež lidé hrali, neb kdežkoli hráči byli, tehdy on preč šel. Měl pak ten dobrý muž obyčej, že sousedy své k stolu svému zvával, a který přespolní k němu přišel, toho také pozval jako souseda svého. Když pak ten čas přišel, že ten bohatý muž hostě míti chtěl, a rovně se trefilo, že Eilenšpigel v domu souseda jeho podlejšího hospodou byl, tedy ten bohatý člověk sousedův svých, podlé obyčeje svého, i všeckny hostě přespolní k sobě pozval, kromě samého Eilenšpigle, toho nepozval, neb ho měl za šejdýře, protož ho pozvati nechtěl. Když pak sousedé s dobrými lidmi, hostmi svými k bohatému člověku do domu jeho šli, tehdy hospodář ten, u něhož hospodou byl Eilenšpigel, s hostmi svými šel také, i pravil k Eilenšpiglovi, kterak ten bohatý muž za šejdýře ho býti držel, a že ho proto k sobě nepozval. Eilenšpigel nechal toho na pokoji a myslil sobě: „Sem-liť já šejdýř, chci mu ukázati šejdýřství.“ I bylo mu to proti mysli, že ho také nepozval. A to bylo hned po sv. Martině, když tu hosté pozváni byli. Hospodář pak ten s hostmi svými v krásném pokoji seděl, kterýž byl podlé té stěny, kdež Eilenšpigel hospodou byl. Když pak oni sedíce veseli byli, přišel dobrý Eilenšpigel a provrtal díru skrze tu stěnu, kteráž do toho pokoje byla, v němž ti hosté seděli, i vzav měchy a velikou hromadu hoven nasral a těmi měchy do té díry, kterouž provrtal, ustavičně dýmal, že tak velmi smrdělo, až žádný host v tom pokoji zuostati nemohl, ale vždy jeden na druhého vzhlédaje, domníval se, že on smrdí, a
