papež poslal pro Eilenšpigle. A když Eilenšpigel přišel, optal se ho papež, byl-li by on křesťan. Odpověděl Eilenšpigel pokorně: „A já jsem.“ Ptal se ho dále papež, jaké jest víry. Řekl mu Eilenšpigel, že takové jako hospodyně jeho, kterouž ze jména jmenoval. Ta paní před papeže obeslána byla. I otázal se jí papež, jaké by víry byla. Odpověděla, že má víru křesťanskou a což jí církev křesťanská přikazuje i zapovídá. Eilenšpigel při tom stoje, u velkém náboženství po vrchu se ukazoval, i řekl: „Nejmilostivější otče, tuto pravou víru mámť já také.“ Řekl mu papež: „Pročpak proti oltáři při tejné mši zadkem se obracuješ?“ Odpověděl Eilenšpigel, kterak by veliký a bídný hříšník byl a že by před zpovědí na svátost hleděti hoden nebyl. Po té řeči papež opustil Eilenšpigle, kterýžto do hospody své šel a sto dukátův od své hospodyně požádal, kteréž mu dáti musila. Eilenšpigel pak lotrem a šibalem zuostal jako prvé a po římské pouti nemnoho se polepšil.
Historia XXXV.
Kterak Eilenšpigel Židy v Frankfurtu při vodě Rajnu o tisíc zlatých podvedl, neb prodal jim hovno místo prorockých jahod
Jeden lotr musí druhého popadnúti, jakož se stalo Židům podvodným v Frankfurtu. Když Eilenšpigel jel z Říma, tam přišel jako na jarmark, všecken spůsob ve všem městě spatřil. I přišel k nějakému dobře uvoděnému silnému muži, kterýž z Alexandrie byl muskum přinesl a nad míru draho je prodával, myslil sobě Eilenšpigel: „Jáť také jsem silný lenivý potvorník, kterýž nerád dělám, mohl-li bych tak lehce se uživiti, bylo by mi dobře.“ O to přemejšlel celou noc. V tom uštípla ho náramně velmi blecha mezi nohami, za nížto sahaje,
