jest lépe, nežli by se učiti měl tomu, čehož neumí. Tedy řekl Eilenšpigel: „Všickni vy jste velicí blázni, že ustavičně učiti chcete tomu, čehož neumíte, a což umíte, toho žádný vás nečiní.“ I řekl disputa o kníhy, jakž nahoře stojí, a obrátiv se, šel preč.
Historia XCIIII.
Kterak Eilenšpigel v Berlíně biřicem byl a velikou chtivost měl od sedláka peníze bráti
Eilenšpigel jednoho času poslán byl do vsi, aby sedláka z peněz upomínal, kterýž nerád peněz vydával a byl také chudý. Eilenšpigel šel tam k němu nenadále. Tedy přišel k němu čert v spůsobu sedláka, ale on to dobře znamenal, že by byl čert, i jdúce rozmlouvali spolu. I řekl mu sedlák: „Ty jdeš upomínat z peněz, aby jich bral, mějme spolu, nebo já jdu na skrytý poklad, kterýž vezmu a s tebou se rozdělím.“ Eilenšpigel pomyslil sám v sobě a řekl: „Dávnos to slýchal, že zlý duch umí dobře pokladův hledati.“ I srovnal se s nim pěkně a šli skrze ves, kdežto slyšeli, ano dítě křičí a pláče, tedy přišedši máti k dítěti, řekla v hněvu: „Aj, křič sobě a plač, až tě čert vezme.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Slyšíš-li, žeť chtějí dítě dáti, proč ho hned nevezmeš?“ Odpověděl mu čert: „Mátiť nemíní toho opravdu, ale že se hněvá.“ Potom šli dále přes pole, kdežto veliké stádo sviní chodilo, z nichžto veliká tlustá svině ven vyběhla, pastýř za ní běžel a ji zase vehnal, i řekl: „Huš tam, aby tě čert vzal i ty všecky svině.“ Eilenšpigel byl by rád v tom díl měl. I řekl: „Což neslyšíš, žeť teď svini dávají, proč ji nevezmeš, jáť tobě potom spolek vypovím.“ Odpověděl mu čert: „Medle, co bych s jednou sviní dělal, onť také toho nepraví opravdu, a bych pak ji i vzal, tedy nebohý pastýř musil by ji zaplatiti, ale já na lepší čekám.“ Eilenšpigel mínil to vše na poklad,
