farář pravil. Hospodář vzav v ruce voštíp, na faru běžel. Zvěděv o tom farář, sousedy své zvolal a prosil jich, řka: „Milí sousedé, poďte mi na pomoc, nebo tento člověk jest poseden od zlého ducha.“ Odpověděl hospodář: „Pomni se, kněže, a zaplať mi.“ Farář žehnal se a hospodář chtěl ho bíti, sousedé mezi tim přišedše, ledva s velikou nesnází různo je rozvedli. A dokudž ten farář živ byl, vždyckny to při hospodáři trvalo, kterýž faráře z té celé škody napomínal, jemuž farář pravil, že nic dlužen není, ale že on jest duchem zlým poseden, a že by mu od něho tudíž spomoci chtěl. To mezi nimi trvalo, dokudž oba dva živi byli.
Historia LXXI.
Kterak Eilenšpigel v městě Premen hostem svým pečeni z zadku špikoval
Eilenšpigel mnoho lotrovství v městě Premen provodiv a všemu městu dobře znám jsa, takže měšťané již mu dobře přivykli a ve všech žertích míti ho chtěli, a tak dlouho v tom městě byl, až nějaké shromáždění měšťanův stalo se, kteříž spolu kolaci měli, že jeden každý z nich předkem pečité, sejr a chléb dáti měl, a kdož bez zvláštní veliké potřeby k tomu nepřišel, ten hospodář všecken náklad zaplatiti musil. K takovému kvasu přišel Eilenšpigel, neb pojali ho k sobě za žertýře, aby s nimi kolací držel. Když pak ten kvas vůkol šel, přišel také na Eilenšpigle, i pozval tovaryšuov svých do hospody své, koupiv pečeni, k ohni ji přičinil, a když čas jídla přišel, tedy ti pořádní tovaryší na ryňk spolu se sešli, jeden k druhému řkouce, že Eilenšpiglovi k poctivosti jeho jíti chtějí. I ptal se jeden druhého, věděl-li by kdo, vaří-li Eilenšpigel něco, čili nic, aby tam darmo nechodili, i zuostali na tom, aby všickni spolu šli, protože by lépe bylo, aby posměch spolu měli, nežli by sám jeden míti měl.
