mu oznámil, že je Eilenšpigel učinil a slova jeho že o tom byla. Řekl ten bohatý muž: „Milý sousede, od hráčův a bláznů žádný se neopraví, protož já nechci jich více v svém domu míti, toto šibalství z příčiny domu vašeho stalo mi se, nevím tomu, co říci, já jsem věděl, že ten host váš lotr jest.“ Odpověděl hospodář: „Milý sousede, však jste slýchali přísloví, že před lotra dvě svíce postaviti sluší, a toť já činiti musím, nebo všelijaké hosti chovám.“ S tim od sebe se rozešli. Eilenšpigel byl tu, a nepřišel zase.
Historia LXXVII.
Kterak Eilenšpigel hospodáře v Eisleben umrlým vlkem, kteréhož slíbil popadnouti, přestrašil
V městě Eisleben byl jeden hospodář žvavý a posměšný, kterýž za velikého hospodáře býti se držel, k tomu Eilenšpigel na hospodu přišel, a to bylo času zimního. I přijeli tří kupci z země sasské v noci do té hospody, chtějíce odtud do Normberka jeti. Hospodář ten byl spěšné řeči, i přivítal tři kupce pospěšnými slovy, takto řka: „Odkud jedete tak pozdě, i kýho čerta tak dlouho jste byli?“ Odpověděli kupci: „Pane hospodáři, netřebať na nás tak hurtem dojížděti, stala se nám na cestě příhoda, že vlk velikou práci nám učinil, kterýž v lese na nás přišel, až jsme se bíti s nim musili, a to nás tak dlouho zdrželo.“ Slyše to hospodář, velmi pospěšně na ně se domlouval, řka, že jest hanba dáti sobě vlku překážku činiti, a kdyby on sám v poli byl, aby ho dva vlci potkali, že by je chtěl zahnati, oni pak jsouce tří, dali se jednomu vlku přestrašiti. A to trvalo za ten celý večer, že hospodář těm kupcuom se posmíval, až spat šli. Eilenšpigel při tom seděl a ty posměchy slyšel. Když pak šli spat, tehdy ti kupci a Eilenšpigel v jedné komoře leželi, i mluvili vespolek, kterak by dělati měli,
