nedostatek tak daleko přišel, až i sedláci v kraji dělati je obyčej mají.“ Biskup vyrozuměv tomu textu, řekl: „Eilenšpigle, poď za námi do Fraňkfurtu a chcemeť dar šeňkovati.“ I šel s nim předce.
Historia LXIII.
Kterak Eilenšpigel v Mideshaimu u nějakého kupce za kuchaře a topiče se zjednal
Rovně na cestě, kdež z senného trhu chodívá se, bydlil jeden bohatý kupec, ten času toho před tu bránu na procházku byl šel, a chtěje na zahradu svou jíti, na té cestě Eilenšpigle, na nějakém zeleném poli ležícího, nalezl, jehož pozdravil, i ptal se ho, jakého by řemesla byl a jaká by práce jeho byla. Odpověděl mu Eilenšpigel a řekl: „Byl jsem kuchtíkem a žádné služby nemám.“ Tedy řekl mu kupec: „Kdyby chtěl dobrým býti, já bych tě sám přijal a dalť bych nové šaty dělati, nebo mám ženu, kteráž se každý den při kuchaření vadí.“ Slíbil mu Eilenšpigel velikou věrnost i poslušnost. Na to kupec ten přijal ho a ptal se ho, jak mu říkají. Odpověděl mu Eilenšpigel: „Pane, říkají mi Bartoloměj.“ Řekl mu kupec: „Toť jest dlouhé jméno, kteréž se pojednou jmenovati nemůže, ty máš slouti Blázen.“ Dí mu Eilenšpigel: „Tak jest, milý pane, rovně mi se tak vede, jakž jméno mám.“ Řekl mu kupec: „Nu, dobře, již jsi muoj vlastní pacholek, podiž sem a jdi se mnou na zahradu, přineseme domův bylin k nadívání kuřat, nebo k budoucí neděli pozval sem hostí, kteréž bych rád uctiti chtěl.“ Eilenšpigel šel s nim do zahrady a nařezal rozmarýny, aby ní kuřata nadíval spuosobem vlaským, jakož jiní cibulí, vejci a jinými bylinami nadívají, i šli spolu domuov. Když pak paní toho hostě v divných šatech uzřela, ptala se hospodáře svého, jaký by byl tovaryš, co by s nim činiti chtěl, zdali se bojí, aby mu chléb nezplesnivěl. Odpověděl
