domův Eilenšpigel tehdáž jedl, a vzav kůži, zkrájel ji všecku na malé kopyto. A když mistr přišel, uhlédal, že všecky střevíce na jedno kopyto zkrájel. Tedy řekl mu mistr: „Kterak to, což veliký střevíce k malému náleží?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Tak jest, však jste to chtěli míti, potom je také udělám a podlé prvních zkrájím.“ Dí k němu mistr: „Lépe bych uměl malé střevíce po velikých krájeti nežli veliké po malých, ale ty bereš jedno kopyto a druhé příjde vnic.“ Řekl Eilenšpigel: „Vpravdě, mistře, však jste rozkázali krájeti na jedno kopyto.“ Odpověděl mistr: „Tak dlouhoť bych rozkazoval, až bych s tebou na šibenici jíti musil.“ I řekl dále, aby mu ty kůže, kteréž zkazil, zaplatil. „Kde jiné kůže mám vzíti?“ Řekl Eilenšpigel: „Však koželuh umí více koží vydělávati.“ I vstav, šel pryč ze dvéří, a zatočiv se v domě, řekl: „Nepříjdu-liť zase, byl jsem zde. I šel jsem pryč.“
Historia XLIII.
Kterak Eilenšpigel jednomu sedláku polívku na chléb dal a velmi smrdutým rybím sádlem místo másla ji vomastil
Když Eilenšpigel mnoho šejdýřství u ševcův provodil a škodu jim nečinil, přišel do štadu, zjednal se opět u jednoho ševce. První den, když dělati měl, mistr jeho na trh šel a vůz drev koupil, i slíbil sedláku polévku přidati a přivedl sedláka s drvy před svůj dům, žádného pak doma nenalezl, nebo paní a dívka byly ven vyšly, sám toliko Eilenšpigel byl doma a šil střevíce. I bylo mistru potřeba, aby hned zase na trh šel, poručil Eilenšpiglovi, aby vzal, což má, a sedlákovi tu přimíněnou polívku udělal. Řekl Eilenšpigel: „Tak učiním.“ Sedlák ten, sházev drva, do domu přišel a Eilenšpigel na mísu nakrájel, i nalezši nikdež nic v špižírně, šel k komoře, kdež smradlavé rybí sádlo bylo, a polívku tu jim polil. Sedlák počav
