spat. Tedy šel Eilenšpigel do pekárny a zadělal těsto na sovy a mořské kočky, i pekl je, mistr ráno vstav, chtěl mu pomoci, i šel do pekárny a nenalezl ani žemle, ani režného chleba, než všecko sovy a mořské kočky, i rozhněval se a řekl: „Rač pomáhati Pane Bože, cos to napekl?“ Řekl Eilenšpigel: „To, co jste mi rozkázali.“ Dí mu pekař: „Co mám z bláznovstvím činiti? Takový chléb k ničemuž mi se nehodí.“ I chytil ho za hrdlo řka: „Zaplať mi těsto.“ Eilenšpigel řekl: „A já zaplatím, ale když vám těsto zaplatím, tedy to řemeslo, kteréž jest z něho napečeno, mé bude.“ Odpověděl pekař: „Co já na takové řemeslo dbám.“ I zaplatil mu to jeho těsto, a ty sovy a mořské kočky do koše vzav, do hospody k Divýmu muži nesl, i myslil sám v sobě řka: „Všakť častokrát sem slýchal, že nic tak divného do Brunšvaiku přinesti se nemůže, aby za to peněz neutržil.“ A bylo toho času, že na druhý večer sv. Mikuláše bylo. I stál Eilenšpigel s kupectvím svým před kostelem a všecky ty sovy a mořské kočky rozprodal, za něž mnohém víc peněz utržil, než pekařovi za těsto dal. To když pekař zvěděl, bylo mu těžko, i běžel před kostel sv. Mikuláše, chtěje ho z peněz za ty věci upomínati, tedy Eilenšpigel s penězi teprv preč utekl a pekař za nim hleděl.
Historia XX.
Kterak Eilenšpigel při světle měsíce mouku na dvůr pytloval
I procházeje se Eilenšpigel po kraji, přišel do Ulsen, kdežto byl opět pekařským pacholkem, a když k mistru pekařskýmu přišel, ten mistr strojil se péci a Eilenšpigel měl pytlovati mouku v noci, aby nazejtří pohotově bylo. Řekl mu Eilenšpigel: „Mistře, dajte mi světlo, ať vidím, jak pytlovati.“ Odpověděl mu mistr: „Jáť tobě žádného světla nedám, neb jsem jiným pacholkům svým tohoto času žádného
