v mnohých kusích, až ona tomu srozuměla, že to na protivy dělal, avšak proto mluviti s nim nechtěla, ale obžalovala ho u kněze. Tehdy řekl kněz: „Eilenšpigle, pacholče můj, kuchařka má na tebe žaluje a já sem tebe o to prosil, aby všecko činil, což by ona byla viděla.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Tak jest, pane, jáť jsem jináče nečinil, než jakž jste mi rozkázali. Vy jste pravili, že bych vaší věc polovičnou prácí spraviti mohl, kuchařka vaše ráda by oběma očima viděla, avšak nevidí než jedním, proto nemá než půl zraku, tak také já půl díla jsem vykonal.“ Kněz tomu se smál, kuchařka se hněvala a řekla: „Pane, poněvadž toho šibalského lotra déle chovati chcete, jáť od vás preč poběhnu.“ A tak kněz Eilenšpiglovi odpuštění dáti musil, však tudy pomohl mu dále, nebo zvoník v té vsi byl nedávno umřel, a když ti sedláci žádného zvoníka míti nemohli, dovedl toho farář, že Eilenšpigle přijali.
Historia XII.
Kterak Eilenšpigel ve vsi Budenštet zvoníkem byl a farář v kostele se usral
Když pak Eilenšpigel ve vsi zvoníkem byl, neuměl zpívati, jak zvoníku náleží. I stál kněz jednou u oltáře a v rouchu mešné se obláčel, aby mši sloužil. Tehdy stál za nim Eilenšpigel a po mešném rouše opasoval ho. Tu kněz tak velmi se uprdl, až se po kostele rozlehlo. I řekl mu Eilenšpigel: „Pane faráři, jakžto, to Pánu Bohu místo kadidla teď před oltářem obětujete?“ Odpověděl mu kněz: „Co se na to ptáš? Však kostel jest můj, já moc mám, že bych se mohl uprostřed něho usrati.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Peníze ať jsou mé a váš sud piva, učiníte-li to.“ Dí kněz: „Nechť jest tak, platíť.“ Založili se spolu. Tehdy kněz řekl: „Co mníš, že nejsem tak čerstvý.“ S tím obrátiv se velikou hromadu v kostele nasral řka: „Pohleď, pane kustor, vyhral sem sud piva.“ Eilenšpigel řekl: „Ne tak, pane, ale budeme prvé měřiti, jestli uprostřed kostela, jakož pravíte.“ I měřil Eilenšpigel, a daleko chyba bylo prostředku kostela, tak Eilenšpigel sud piva vyhral. Tu opět kuchařka hněvala se a řekla knězi: „Nechcete vy toho zlotřilého pacholka odbyti, až vás ve všelikou hanbu a lehkost přivede.“
Historia XIII.
Kterak Eilenšpigel na velikonoční jitřní hru udělal, aby se farář i kuchařka jeho s sedláky seprali
Když se pak blížila Veliká noc, řekl farář k Eilenšpiglovi: „Kostelníče, jest obyčej zde, že sedláci vždyckny[…]text doplněný editorem“
