nemocných, každého zvláště, co mu škodí a naposledy, když od každého nemocného jíti měl, zavázal ho přísahou řka: „Coť tajně oznámím, aby toho žádnému nepronášel.“ Což nemocný každý slíbil tak učiniti. Nad to jednomu každému zvláště pověděl takto: „Mám-li vám, nemocným, ke zdraví pomoci a na nohy postaviti, toť mi učiniti jest nemožné, než abych jednoho z vás na prach spálil, a potom ten prach jiným v pití dával, toť já učiniti musím, protož kterýž z vás všech jest nejnemocnější a choditi již nemůže, toho na prach spálím, abych jiným spomoci mohl. A pojmu k sobě ouředlníka špitálu a před dveřmi špitálskými stoje, vysokým hlasem volati budu, kdož nemocen není, ten poď sem ven, toho nezaspávej.“ Tak jednomu každému zvláště pravil, nebo poslední musí utrpěti. Na tu věc jeden každý pilně myslil a na ten jmenovaný den všickni na berlách i chromých nohách pospíchali, jako by žádný poslední býti nechtěl. Když pak Eilenšpigel podlé oznámení svého volal, tehdy počali z místa běžeti, až špitál prázdný zůstal. I požádal své záplaty, kteráž mu s vděčností dána byla. I jel odtud preč. Ve třech pak dnech všickni nemocní zase přišli a na svú nemoc toužili. Tehdy řekl ouředlník špitálský: „Kterak se to děje, však jsem vám umělého lékaře přivedl, kterýž vám byl všechněm spomohl, že jste všickni sami ven choditi mohli.“ I oznámili ouředlníku, kterak jim hrozil, který by z nich poslední ze dvéří šel, když by jich volal, že by toho na prach spáliti chtěl. I poznal ouředlník, že jest podveden a lékař již byl preč ujel, tak nebozí nemocní zase v špitále byli a peníze marně sou utracený.
Historia XVIII.
Kterak Eilenšpigel chléb kupoval podlé přísloví, kdež lidé říkají: Kdo má chléb, tomu ho více dávají
Věrnost chléb dává. Když Eilenšpigel ouředlníka tak byl podvedl,
