podvedl, přišel potom do města Tannen, procházeje se po ryňku a vida, že studeno a zima byla, myslil sobě takto: „Zima jest studená a tvrdá, vítr také silný věje, slýchávals častokrát, kdož chléb má, že tomu chléb dávají.“ I koupil za dva šiliňky chleba a vypůjčiv sobě stolu, i postavil jej před thumem u svatého Štěpána, tak dlouho kejklířství své provodil, až přišel pes a vzal mu z toho stolu chléb, i běžel s nim na thum, když pak Eilenšpigel za psem běžel, přišla svině s desíti mladými prasátky, převrhla stůl, a pochytivše jedno každé prasátko chléb, utekli pryč. Eilenšpigel pak smál se tomu řka: „Nu, již zjevně to vidím, že ta slova falešná jsou, kdež v přísloví lidé říkají: Kdož chléb má, že tomu chléb dávají, a mně chléb jest vzat.“ I řekl dále: „Ó, město Tannen, jméno máš od jedle, tvé pivo i potrava jest chutná, ale tvoji peněžní měšcové z svinské kůže jsou uděláni.“ A tak zase do Brunšvaiku šel.
Historia XIX.
Kterak Eilenšpigel v Brunšvaiku u pekaře se zjednal
Když pak Eilenšpigel do Brunšvaiku přišel mezi pekaře, bydlil jeden pekař blízko odtud, ten povolal Eilenšpigle do domu svého a optal se ho, jakého by řemesla byl tovaryš. Odpověděl mu Eilenšpigel, že pekařského. Řekl mu pekař: „Já nyní žádného pacholka nemám, chceš-li u mě sloužiti?“ Odpověděl Eilenšpigel: „A já chci.“ A když již dva dni u něho byl, kázal mu pekař u večer péci, neb sám nemohl mu pomoci, až ráno. Dí jemu Eilenšpigel: „A já budu péci. Copak mám péci?“ Ten pekař byl žertovný muž, avšak hněvivý, i řekl pod žertem: „Tys pekařský tovaryš, a ptáš se, co máš péci, co lidé pekávají? Sovy-li či mořské kočky?“ A s tim šel
