I dí mu kněz: „Kde jest pak druhé?“ Eilenšpigel odpověděl: „Všakť jest teď otevřete své obě oči a uzříte dobře, že jedno kuře na rožně jest, tak sem pověděl kuchařce vaší, i ona se rozhněvala.“ Kněz pak smál se a řekl: „Tohoť kuchařka má učiniti nemůže, aby obě dvě oči otevřela, nebo nemá než jedno.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Aj to vy pravíte, ale já nepravím.“ I řekl kněz: „Nu, to se již stalo, nechť při tom zůstane, ale že jednoho kuřete není.“ Eilenšpigel odpověděl: „Tak jest, že jednoho není, já sem je snědl tak, jakž jste řekli, že tak dobré jísti i píti mám jako vy a kuchařka vaše, i bylo mi toho líto, abyšte měli klamati, kdybyšte obé kuřat beze mně snísti měli, abyšte pak lhářem nezůstali, snědl jsem to jedno kuře všecko.“ Kněz, jsa upokojen, řekl: „Můj milý pacholče, jest mi o jedno pečené kuře činiti, ale potom podlé vůle kuchařky mé čiň.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Chci rád, pane milý, což vy mi rozkážete.“ Potom cožkoli kuchařka Eilenšpiglovi udělati rozkázala, to on učinil z polovice; když měl jednu konev vody přinesti, tehdy přinesl půl, a když měl dvě dřevě na oheň přinesti, jedno přinesl, měl-li volu dvě votýpky sena dáti, nedal mu než jednu, a k tomu podobně v mnohých kusích, až ona tomu srozuměla, že to na protivy dělal, avšak proto mluviti s nim nechtěla, ale obžalovala ho u kněze. Tehdy řekl kněz: „Eilenšpigle, pacholče můj, kuchařka má na tebe žaluje a já sem tebe o to prosil, aby všecko činil, což by ona byla viděla.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Tak jest, pane, jáť jsem jináče nečinil, než jakž jste mi rozkázali. Vy jste pravili, že bych vaší věc polovičnou prácí spraviti mohl, kuchařka vaše ráda by oběma očima viděla, avšak nevidí než jedním, proto nemá než půl zraku, tak také já půl díla jsem vykonal.“ Kněz tomu se smál, kuchařka se hněvala a řekla: „Pane, poněvadž toho šibalského lotra déle chovati chcete, jáť od vás preč poběhnu.“ A tak kněz Eilenšpiglovi odpuštění dáti musil, však tudy pomohl mu dále, nebo zvoník v té vsi byl nedávno umřel, a když ti sedláci žádného zvoníka míti nemohli, dovedl toho farář, že Eilenšpigle přijali.
Historia XII.
Kterak Eilenšpigel ve vsi Budenštet zvoníkem byl a farář v kostele se usral
Když pak Eilenšpigel ve vsi zvoníkem byl, neuměl zpívati, jak
