chcete-li to míti, já hned je sem přinesu a naší mouku na to místo postavím.“ Rozhněval se mistr a řekl: „Přineseš čerta, půjdeš na šibenici a přineseš zloděje sem.“ Eilenšpigel řekl: „A já půjdu.“ Šel k šibenici, kdežto ležela žebra zlodějova, kteráž byla dolův spadla, i vzav ji na ramena, nesl domův a řekl: „K čemu ji chcete míti, jáť bych nevěděl, čemu by se nejlépe hodila.“ Dí jemu pekař: „Což nic více neneseš?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nic víc tam nebylo.“ Tehdy mistr rozhněval se a řekl: „Tys na popravě pánův mých kradl a šibenici jejich loupil, to já na tě purgmistru chci žalovati, což ty brzo uhlédati máš.“ S tim pekař ven z domu šel na ryňk, Eilenšpigel bral se za nim a pekař tak velmi pospíchal, že se ani neobhlédl, o tom také nevěděl, by Eilenšpigel za nim šel, purgmistr pak na ryňku stál, tehdy pekař k němu šel a žalovati počal. Eilenšpigel také podlé něho tuze stál a obě své oči daleko otevřel. Pekař Eilenšpigle uzřev, tak byl horliv, že zapomněl na to, což žalovati chtěl. I řekl k Eilenšpiglovi: „Co ty chceš zde?“ Dí k němu Eilenšpigel: „Já nic jiného nechci, než což jste pověděli, že mám to viděti, když před purgmistrem na mne budete žalovati, mám-liť pak to viděti, musímť tedy oči tuze otevříti, abych viděti mohl.“ Řekl mu pekař: „Jdi mi s očí, však jsi lotr.“ Odpověděl mu Eilenšpigel: „Kdybych vám v očích seděl, tedy bych vám skrze nos vylezti musil, kdybyšte oči zavřeli.“ I šel purgmistr od nich preč, nebo dobře slyšel, že pouhé bláznovství bylo, a nechal jich tu státi. Vida to Eilenšpigel, běžel také preč a pekaře tu nechal.
Historia XXI.
Kterak Eilenšpigel vždyckny na plavém koni jezdil a nerád tu býval, kdež děti byly
Eilenšpigel vždycky rád při tovaryštsví býval, a dokudž živ byl, od trojí věci se vystříhal. První, že na žádném
