nepřátel neviděli, i řekl: „Hlásný z lotrovství svého to učinil.“ I táhli zase k bráně domů. Hrabě pak na Eilenšpigle zavolal řka: „Kteraks tak nesmyslný blázen.“ Eilenšpigel mlčel. Řekl opět hrabě: „Pročs na nepřátely lermo troubil, když tu žádného nebylo?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Poněvadž žádných nepřátel nebylo, musilť jsem některé sem přitroubiti.“ Dí mu hrabě: „Ty lotrovskými nehty se češeš, když nepřátelé nejsou, tehdáž na ně troubíš, a když přitáhnou, nezatroubíš, toť by dobře zradou býti mohlo.“ I ssložil ho z toho ouřadu a učinil jiného hlásným. Ale Eilenšpigel již mezi pěšími na nepřátely táhnouti musil, což mu velmi protimyslné bylo, a byl by rád odtud preč utekl, však žádným spůsobem ujíti nemohl, protož kdyžkoli oni na nepřátely ven táhli, tedy on sám sobě překážku činil a vždyckny poslední byl. Když pak tažení vykonali a zase domův táhli, byl vždycky u brány první. I řekl k němu hrabě: „Kterak tomu rozuměti mám? Když na nepřátely ven z města táhnem, vždycky poslední býváš, a když zase domův, tu býváš u brány první?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nemáte se proto hněvati, nebo když vy a vaše dvořská čeládka a všickni jste jedli, tedy já na věži sedě, nehty lízati jsem musil, z čehož jsem velmi zemdlel, měl-li bych pak první proti nepřátelům býti, tedy bych sobě ten čas nahraditi musil, abych také u stolu první a od stolu poslední, abych tudy zase síly nabyl, a tak prvním i posledním proti nepřátelům budu.“ Řekl k němu hrabě, aby to tak dlouho zachovával, jakž dlouho na věži seděl. Řekl mu Eilenšpigel, k čemu to právo má, to jemu lidé rádi berou. Odpověděl hrabě: „Nebudeš ty dlouho mým služebníkem.“ I dal mu odpuštění, čemuž Eilenšpigel byl velmi rád.
Historia XXIII.
Kterak Eilenšpigel koňovi svému zlaté podkovy dal přikovati
Takový kupec byl Eilenšpigel, že pověst jeho před mnohé pány přišla, o němž mluviti uměli. Knížatům se to dobře líbilo, kteřížto dávali mu šaty, koně, peníze i stravu. I přijel k králi denemarskému, ten prosil ho za nějaký slavný kus, aby ho dokázal, že kůň jeho chce dáti kovati nejlepšími podkovami. Otázal se krále Eilenšpigel: „Mám-li slovům tvým věřiti?“ Odpověděl král: „Věř, učiníš-li podlé
