z Březové, Vavřinec: [Kronika husitská]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XIX A 50, 201r–277v. Editor Martínek, František. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

z Vyšehradu pak na Nové Město a z pole Špitálského, aby k Starému Městu přistoupili. To když tak způsobeno bylo, táhlo jest množstvíjich na pole Špitálské. A král z druhé strany Vltavy řeky na poli se třmi zástupy převelmi velikými očekávaje stál jest, aby skonání té věci uzřel. Míšenští pak s svými sedmi neb osmi tisíci jízdnými táhli sou na huoru s hřmotem a s trubači k srubům předpověděným dřevěnným, příkop a věže té vinnice obdrževše. A když sou na zed z země a z prsti udělanou chtěli lézti, dvě ženy s jednou pannou a s XVI mužmi, kteříž na té tvrzi tehdaž byli zůstali, mužsky kamením a sudlicemi odpírajíce, bránili se, nebo šípův, ani děl, ani prakův neměli sou. {Češka heroitské mysli.}marginální přípisek mladší rukou Protož jedna z těch žen, ačkoli neoděná, mužsky oumysl přemáhala, nechtějíci nohy z místa svého pohnouti, řekla: „Neslušíť věrnému křesťanu před Antikristem postoupiti.“ A tak mužsky bojujíc, zabita, duši pustila. Ale Žižka přišed, i on byl by zabit, kdyby jeho s cepami z rukou nepřátel byli nevysvobodili. A když již jako všecko město o ztracení svém strachovalo se, modlitby a slzy s dítkami vylévaje, toliko pomoci Boží očekávalo. Mezitím přišel jest kněz s svátostí těla Božího k tej hoře a za ním k padesáti střelcův a jiných nětco sedlákův neoděných s cepami. A ihned nepřátelé viděvše svátost těla Božího a slyšíce zvonův zvonění a křik veliký od lidu, náramně strachem poraženi jsouc, hřbety obrátivše, utíkali jsou, jeden druhého žádaje na běhu předběhnouti. Kteřížto úprkem zstrašeni, mnozí nemohouc se zdržeti, a z skály vysoké padajíce, hlavy lámali jsou. A někteří od honících zbiti jsou. Tři sta jich zbito bylo a jiní smrtedlně zraněni odvedeni jsou. To když se stalo, král se všemi houfy do stanův navrátil se jest s hněvem, teskností a s pláčem a žalostí jsa naplněn. Ale Pražští klekajíce na svá kolena na poli Špitálském, Pánu Bohu díky vzdávali jsou, „Tě, Boha, chválíme“ vysokými hlasy zvučně zpívali, že ne silou svou, ale předivně milý Bůh z své veliké milosti dal nad nepřátely jich vítězství. A tak s zpíváním a písničkami veselíce se, do města sou vešli. A tak obráceny jsou housle pláče ženského a panenského i dítek v radost, kteréžto všecky nepřátely pravdy mínili sou beze všehomilosrdenství zbíti ukrutně jako kacíře neústupné a děti kacířské, chválíce Boží milosrdenství, kterýž je z rukou ukrutných nepřátel přemocně vysvobodil. Ale dítky pražské nazejtří a potom jedny po všech ulicích novou písničku od kněze

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).