[Historie o Tyll Eulenspieglovi]

Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. AA XV 37, 166 f. Editor Zápotocká, Pavlína. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

večera, i dal kovář Eilenšpiglovi trochu pojesti, neb ten celý den byl se postil a v hlavě mu to vězelo, že mu do záchoda byl ukázal. Když pak Eilenšpigel chtět spat jíti, řekl k němu kovář: „Vstaň ráno, dívkať bude dýmati a ty kovej jedno s druhým, což máš, a podkovné hřebíky sekej dotud, až já vstanu.“ I šel Eilenšpigel spat, a když ráno vstal, myslil na to, že mu se odplatí, bych pak (prý) měl do kolenou v sněhu běžeti, i udělal prudký oheň a vzav kléště, omočil je v hromadu, též rovně dvě kladiva, též i ohnivý hák, vzal také nádobu, v níž podkovní hřebíci byli, vysypav hřebíky, hlavičky jim preč zutínal, kteréž spolu složiv, také je skoval, a zástěru svou vzal, když uslyšel, že kovář vstal, hned preč šel. Kovář přišed do verštatu, uzřel, že hřebíkům hlavy utínány byly a kladiva, kléště i jiní nástrojové spolu v jedno skováni jsou, rozhněval se, i zavolav děvky, ptal se jí: „Kde jest se pacholek poděl?“ Řekla ona: „Šel před dvíře.“ Dí jí kovář: „Šel jako lotr, vidíš-li, kde jest? Já půjdu po něm a dám mu dobrý pohlavek.“ Odpověděla dívka: „Nětco na dveřích udělal, ještoť hledí jako sova.“ Eilenšpigel zajisté obyčej ten měl, když lotrovství nějaké provedl, tu, kdež ho neznali, vzav křídu, na dveřích namaloval sovu a zrcadlo a nad tim napsal latině: Hic suit. A to na kovářovích dveřích vymaloval. Ráno pak kovář z domu vyšed, nalezl to tak, jakž mu byla děvka pověděla, kovář písma toho sám čísti neuměje, šel k faráři, prose ho, aby s nim šel a písmo to přečetl. Kterýžto kovářovi řekl: „To písmo znamená toto: Tuto byl Eilenšpigel.“ Ten farář o Eilenšpiglovi mnoho rozpravení slyšel, kovářovi přimlouval, že mu toho neoznámil, aby ho aspoň také uhlédal. Ale kovář na faráře se rozhněval řka: „Kterak sem vám to oznámiti měl, čehož jsem sám nevěděl, již pak nyní dobře vím, že jest v mém domě byl, což na mém nádobí dobře viděti jest, kdyby jediné nikdá víc nepřišel.“ A vzav uhelný kropáč, to malování na dveřích setřel řka: „Já žádného lotra erbu na svých dveřích míti nechci.“ Potom farář odtud šel a kováře tu nechal. Eilenšpigel pak již byl ušel a zase tam se nenavrátil.

Historia XLI.

Kterak Eilenšpigel jakémus kováři, ženě jeho, též pacholku a dívce, každému z nich před domem pravdu pověděl

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).