velikými, jedny s druhými.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Tak učiním.“ I počal šíti a mistr jeho hněvy odešel, aby Eilenšpigle špehoval a viděl, jak by to dělati chtěl, nebo to dobře věděl, což mu rozkázal, že tak učiní, jakož pak tak učinil podlé rozkazu mistrova. Eilenšpigel vzal malý střevíc a veliký, bodl malý skrze veliký a šil je spolu. Když pak mistr šel ho špehovat, bylo mu toho líto, že o něm má zvěděti, i uhlédal, že jeden střevíc k druhému přišil, tedy řekl mistr: „Tys můj pravý pacholek, ješto všeckno učiníš, cožť rozkáži.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Kdožť činí, což mu se rozkazuje, ten nebude bit, však což učiniti možné jest.“ Dí k němu mistr: „Tak jest, slova má tak jsou byla, ale úmysl můj nebyl tak, neb jsem já mínil, aby ty malé střevíce prvé šil po dvou a potom také veliké, ty pak děláš podlé slov, a ne podlé mínění.“ I hněvaje se vzal mu tu zřezanou kůži řka: „Teď hle, máš jinou kůži, krájej střevíce podlé kopyta.“ A nemyslil na to dále, nebo mu byla potřeba preč odjíti, tak mistr šel po své potřebě a byl tam hodinu, i zpomenul teprv na to, co pacholku svému rozkázal, aby střevíce pod kopyta krájel, opustíc všecku svou potřebu, běžel rychle domův Eilenšpigel tehdáž jedl, a vzav kůži, zkrájel ji všecku na malé kopyto. A když mistr přišel, uhlédal, že všecky střevíce na jedno kopyto zkrájel. Tedy řekl mu mistr: „Kterak to, což veliký střevíce k malému náleží?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Tak jest, však jste to chtěli míti, potom je také udělám a podlé prvních zkrájím.“ Dí k němu mistr: „Lépe bych uměl malé střevíce po velikých krájeti nežli veliké po malých, ale ty bereš jedno kopyto a druhé příjde vnic.“ Řekl Eilenšpigel: „Vpravdě, mistře, však jste rozkázali krájeti na jedno kopyto.“ Odpověděl mistr: „Tak dlouhoť bych rozkazoval, až bych s tebou na šibenici jíti musil.“ I řekl dále, aby mu ty kůže, kteréž zkazil, zaplatil. „Kde jiné kůže mám vzíti?“ Řekl Eilenšpigel: „Však koželuh umí více koží vydělávati.“ I vstav, šel pryč ze dvéří, a zatočiv se v domě, řekl: „Nepříjdu-liť zase, byl jsem zde. I šel jsem pryč.“
Historia XLIII.
Kterak Eilenšpigel jednomu sedláku polívku na chléb dal a velmi smrdutým rybím sádlem místo másla ji vomastil
Když Eilenšpigel mnoho šejdýřství u ševcův provodil a škodu
