přísloví, když pacholek dýmati měl, že říkával: „Ho, ho, jdi za mnou s měchy.“ Stál pak Eilenšpigel u měchův a dýmal, tehdy kovář řekl k Eilenšpiglovi zůřivými slovy: „Ho, ho, poď za mnou s měchy.“ A v tom slovu šel na dvůr, aby moč pustil. I vzal Eilenšpigel jeden měch na ramena a šel za mistrem řka: „Mistře, teď nesu měch jeden, kde jej mám díti? Druhý hned také přinesu.“ Ohlédl se mistr, i dí k Eilenšpiglovi: „Milý pacholče, však já tak nemíním, jdi zase a polož měch na své místo.“ Učinil tak Eilenšpigel a nesl jej na své místo zase. I myslil na to mistr, kterak by mu to zase odplatiti mohl, i uradil se sám v sobě na to, aby pět dní pořád vždycky o půlnoci vstával, tovaryše budil a dělal. Tedy zbudil pacholky a rozkázal jim kovati. Eilenšpiglův tovaryš řekl: „Co tim mistr náš míní, že nás tak ráno budí, ješto prvé toho nedělával?“ Řekl Eilenšpigel: „Chceš-li, já se ho zeptám.“ Dí jemu: „Zeptej se.“ Eilenšpigel promluvil k mistru takto: „Milý mistře, jak se to děje, že nás tak ráno budíš? Však teprv jest půl noci.“ Odpověděl mistr: „Ten jest můj obyčej, že ponejprvé pacholci moji za tejden nemají déle líhati než do půlnoci.“ Eilenšpigel umekl a tovaryš jeho mluviti nesměl, až druhou noc opět mistr je zbudil, tovaryš Eilenšpiglův šel dělat. Eilenšpigel pak lože vzav, přivázal je sobě na hřbet, a když železo rozpálené bylo, během zhůry přiběhl k nakovadlí a kladivem s jinými bil, až jiskry do lože prchaly. Řekl mu kovář: „Hle, co tu děláš, cos se zbláznil? Nemůžeš-liž lože tu nechati, kdež jeho místo jest?“ Dí mu Eilenšpigel: „Mistře, nehněvejte se, to jest můj obyčej podlé vašich slov, že do půl noci já na loži léhám a druhé půl noci lože na mně ležeti má.“ Rozhněvav se mistr, řekl mu: „Nes lože zase tu, kdes je vzal, a jdi mi odtud z domu, zoufalý lotře.“ Řekl mu Eilenšpigel: „A já půjdu.“ I šel na loub a lůže na své místo zase postavil, potom vzav řebřík, vlezl nahoru a prolomil střechu a, vylezši na střechu, táhl za sebou řebřík a spustil jej na zem, tak slezší doluov, šel preč. Uslyšav kovář, že tam nahoře bouří, šel za nim na loub s jinými pacholky a uzřev, že střechu proloupal a tudy ven vylezl, ještě více se hněval, i hledaje voštípu, běžel za nim z domu. Tedy popadl pacholek mistra a řekl mu: „Mistře, ne tak, dejte sobě říci, však jest jiného nic neučinil, než