Když pak ti cechovní tovaryší před dům přišli, kdežto dobrý sprostný Eilenšpigel hospodou byl, vzav on kus másla, do zadku jej vstrčil a obrátiv řit k ohni nad pečeni, tim máslem z zadku ji špikoval, hosté před domem stojíce, chtěli viděti, také-li jim co navařil, i uhlédali ho, an tak u ohně stál a pečeni špikoval. Tehdy řekli: „Buď čert jeho hostem, jáť té pečeně jeho jísti nebudu.“ A Eilenšpigel z propadený summy je napomínal, kterouž oni mu rádi dali, jediné aby té pečeně jísti nemusili.
Historia LXXII.
Kterak Eilenšpigel v jednom městě v sasské zemi lotry rozsíval
Eilenšpigel potom do města Weser přišel, a tak dlouho tam byl, že o všech věcech vyzvěděl, nebo dvanácte hospod měl, což v jednom domě utratil, to v druhém zase nalezl, slyšel i viděl, o čemž prvé nevěděl, byli ho již syti, též i on s nimi sobě stýskal, i nalezl u vody drobné kameníčko, chodě po ulici před rathauzem sem i tam, semeno své na obě strany rozsíval. Tehdy přišli k tomu lidé neznámí a ptali se ho, co seje. Odpověděl Eilenšpigel: „Rozsívám lotry.“ Řekli mu ti kupci: „Není potřebí jich zde rozsívati, neb jich zde prvé dosti.“ Dí Eilenšpigel: „To jest pravda, ale bydlí zde v domích, ješto by vně běhati měli.“ Řekli mu oni: „Proč také dobrých lidí neseješ?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Dobří lidé zde vzcházeti nechtí a tato země jich nenese.“ Tato slova před ouřad přišla a Eilenšpigel byl obeslán, i rozkázali mu, aby semeno své zase sebral a z města se ven vlíkl, i učinil tak a šel odtud deset míl, jsa té vůle, aby tím semenem tarmarčil, ale ta pověst před nim do města prvé přišla, takže slíbiti musil, aby skrze město s svým semenem bez jídla a pití preč šel, když pak jináč býti nemohlo, došel nějaké lodí a pytel s semenem i s krámen do té lodí zdvíhnúti chtěl, a jakž od země to zdvíženo bylo, tedy pytel v prostředku na dvé se roztrhl, takže semeno i pytel tu zůstal, Eilenšpigel pak preč běžel, a má ještě zase přijíti.
Historia LXXIII.
Kterak Eilenšpigel v městě Hamburce u barvíře se zjednal a k mistru skrze okno do světnice šel
Jednoho času přišel Eilenšpigel do Hamburku na dvořský trh, a tu stoje, ohlédal se. Přišel k němu barvíř, ptaje se ho, řka: „Jakéhos řemesla tovaryš?“ Odpověděl Eilenšpigel krátkými slovy: „Jsem barvíř.“ I zjednal ho mistr,
