Vyhledávání (skrýt)

[Historie o Tyll Eulenspieglovi]

Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. AA XV 37, 166 f. Editor Zápotocká, Pavlína. Ediční poznámka
<<<<<37v–38r38v–39r39v–40r40v–41r41v–42r42v–43r43v–44r44v–45r45v–46r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

outratu nemaje, šel předce dále, až do nějaké vsi přišel, kdežto také byl kovář, kterýž ho za tovaryše přijal, ale Eilenšpigel u kováře zuostati chuti neměl, než toliko veliký hlad a nouze zimní k tomu ho nutila, i myslil řka: „Trp, pokud můžeš dotud, ažť prst do země zase jíti bude moci, dělej, co kovář chce, kterýž pro drahotu nerád ho k sobě přijíti chtěl.“ Tedy Eilenšpigel prosil kováře, aby mu dal dílo. Ten pak kovář, ačkoli byl skoupý člověk, však přijal ho, ale myslil u sebe, za tejden pro jeho dílo neochudnu. Nazejtří ráno počali kovati a kovář trápil Eilenšpigle kladivem až do oběda. Když pak bylo poledne, měl kovář na dvoře prevét, a když chtěli k stolu jíti, pojav kovář Eilenšpigle, vedl ho na dvůr k prevétu a řekl mu: „Teď hle, jez toto, však pravíš, že chceš jísti, co já budu chtíti, jediné ať bych dal dílo a tohoto nemůže žádný jísti, sněz ty to všecko.“ S tim šel domů, a což nejlepšího měl, to jedl, nechav Eilenšpigle u záchodu státi. Eilenšpigel mlčel a myslil takto: „Všaks se zamluvil, a cožs ty jiným činíval, tou měrou budeť odměřeno, kterak mu to chceš zaplatiti.“ Nebť musí zaplaceno býti a zima ještě tuhá byla, Eilenšpigel předce dělal až do večera, i dal kovář Eilenšpiglovi trochu pojesti, neb ten celý den byl se postil a v hlavě mu to vězelo, že mu do záchoda byl ukázal. Když pak Eilenšpigel chtět spat jíti, řekl k němu kovář: „Vstaň ráno, dívkať bude dýmati a ty kovej jedno s druhým, což máš, a podkovné hřebíky sekej dotud, až já vstanu.“ I šel Eilenšpigel spat, a když ráno vstal, myslil na to, že mu se odplatí, bych pak (prý) měl do kolenou v sněhu běžeti, i udělal prudký oheň a vzav kléště, omočil je v hromadu, též rovně dvě kladiva, též i ohnivý hák, vzal také nádobu, v níž podkovní hřebíci byli, vysypav hřebíky, hlavičky jim preč zutínal, kteréž spolu složiv, také je skoval, a zástěru svou vzal, když uslyšel, že kovář vstal, hned preč šel. Kovář přišed do verštatu, uzřel, že hřebíkům hlavy utínány byly a kladiva, kléště i jiní nástrojové spolu v jedno skováni jsou, rozhněval se, i zavolav děvky, ptal se jí: „Kde jest se pacholek poděl?“ Řekla ona: „Šel před dvíře.“ Dí jí kovář: „Šel jako lotr, vidíš-li, kde jest? Já půjdu po něm a dám mu dobrý pohlavek.“ Odpověděla dívka: „Nětco na dveřích udělal, ještoť hledí jako sova.“ Eilenšpigel zajisté obyčej ten měl, když lotrovství nějaké

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).