něho vzal a dvě klobásy z té svině udělal, za kteréž mu několik stříbrných peněz dal. Učinil to ras. Tedy vzav je Eilenšpigel, zvařil napoly tak, jakž jelitům dělávají. V druhou neděli přišel Eilenšpigel zase do Engelshaimu a trefil, že farář opět ranní mši sloužil, šel na faru a ty dvě klobásy kuchařce přinesl a ji prosil, aby je na roště upekla, že farař má jednu snísti a ona druhou, s tim do kostela šel, a kuchařka klobásy pekla. Když pak bylo po mši, zvěděv farař o Eilenšpiglovi, šel hned z kostela na faru, i řekl: „Co Eilenšpigel zde jest, přinesl-li je také klobásy s sebou?“ Řekla ona: „Přinesl a již jsou obě dvě upečené.“ I vzal jednu s uhlí a měl chut klobásy jísti, posadili se oba spolu a jedli, i počalo se jim v hrdle pěniti. Přišel v tom Eilenšpigel z kostela. Promluvil k němu farář: „Jakés nám to klobásy přinesl? Hle, kterak se mně a kuchařce mé v hrdle pění.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Rač pán bůh žehnati, již se stalo po vaší vůli, jakož jste na mně volali, abych dvě klobásy přinesl, že byšte je tak chtěli jísti, až by se vám v hrdle pěniti musily, ale jak na to nechutenství nic nedbám, když toliko blití za nim nejde, a toho se dobře naději, že tudíž přijde, nebo z čehož ty klobásy udělané jsou, ta byla umrlá svině, protož musil sem maso dobře obvařiti a od toho přichází vám nechutenství.“ Kuchařka počala říhati a blila přes stůl, též i kněz a popadl kej, chtěje Eilenšpigle bíti. Eilenšpigel řekl: „Toť na dobrého muže nenáleží, však jste mi rozkázali přinesti, zaplaťte mi aspoň ty dvě, o třetí já mlčím.“ Farář hněvaje se, řekl mu: „Žer ty shnilé klobásy sám.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Však jsem já jich vám bezděky do břicha necpal, také bych já jich jísti nemohl, ale první byl bych jísti mohl, kterou jste vy mi bez mé vuole snědli.“ I řekl: „Starý kněže, by zdráv spal.“
Historia XXXVIII.
Kterak Eilenšpigel na faráři v Rysnburce kůň jeho pod falešnou zpovědí vymluvil
Nestýskal sobě s lotrovským šibalstvím Eilenšpigel, nebo ve vsi Rysnburku sedláci v krčmě seděli, kdežto také bydlil farář, kterýž kuchařku pěknou měl a k tomu malý pěkný koník, to dvé farář velmi miloval, tak dobře kůň jako kuchařku. A byl toho času kníže brunšvické v Rysnburce, faráře skrze jiné lidi
