Odpověděl švec: „Krájej veliké i malé tak, jakž pastýř ze vsi vyhání.“ Řekl Eilenšpigel: „Tak učiním.“ S tim švec šel preč a Eilenšpigel krájel, dělaje z kůže voly, telata, ovce, kozy, kozly i všelijaký dobytek. Mistr přišel u večer domův a chtěl viděti, co pacholek jeho zkrájel, i nalezl ta zvířata z kůže zkrájená, hněvaje se, k Eilenšpiglovi řekl: „Cožs to dělal a kůži tak hanebně zřezal?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Milý mistře, dělal jsem to, co jste rádi míti chtěli.“ Řekl mu švec: Já sem tobě nerozkázal, aby měl kůži zkaziti.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Mistře, co potřebí se hněvati. Však jste mi řekli, abych z kůže krájel malé i veliké tak, jakož pastýř stádo vyhání, to jsem já učinil, což teď zjevně vidíte.“ Dí k němu mistr: „Já jsem takto mínil, aby malé i veliké střevíce byly a jeden s druhým, aby šil.“ Řekl Eilenšpigel: „Kdybyšte mi to byli rozkázali, byl bych to ještě rád učinil a ještě rád učiním.“ I srovnali se Eilenšpigel a mistr jeho spolu, a dal mu opět krájeti, nebo Eilenšpigel slíbil mu, že již tak udělá, jak by on chtěl míti, jediné, aby mu právě pověděl. Švec krájel podešvy a před Eilenšpigle je položil řka: „Teď máš, sšij malé s velikými, jedny s druhými.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Tak učiním.“ I počal šíti a mistr jeho hněvy odešel, aby Eilenšpigle špehoval a viděl, jak by to dělati chtěl, nebo to dobře věděl, což mu rozkázal, že tak učiní, jakož pak tak učinil podlé rozkazu mistrova. Eilenšpigel vzal malý střevíc a veliký, bodl malý skrze veliký a šil je spolu. Když pak mistr šel ho špehovat, bylo mu toho líto, že o něm má zvěděti, i uhlédal, že jeden střevíc k druhému přišil, tedy řekl mistr: „Tys můj pravý pacholek, ješto všeckno učiníš, cožť rozkáži.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Kdožť činí, což mu se rozkazuje, ten nebude bit, však což učiniti možné jest.“ Dí k němu mistr: „Tak jest, slova má tak jsou byla, ale úmysl můj nebyl tak, neb jsem já mínil, aby ty malé střevíce prvé šil po dvou a potom také veliké, ty pak děláš podlé slov, a ne podlé mínění.“ I hněvaje se vzal mu tu zřezanou kůži řka: „Teď hle, máš jinou kůži, krájej střevíce podlé kopyta.“ A nemyslil na to dále, nebo mu byla potřeba preč odjíti, tak mistr šel po své potřebě a byl tam hodinu, i zpomenul teprv na to, co pacholku svému rozkázal, aby střevíce pod kopyta krájel, opustíc všecku svou potřebu, běžel rychle domův