utratil. Když pak za dlouhý čas tu byl ležel a všeckny spády i spůsoby shlédl, nemohl od přirození svého odstoupiti, ale také tam lotrovství nějaké provesti musil, i uzřev, že hlásní v nějaké veliké truhle pod rathauzem ve zbroji spali, a Eilenšpigel ty cesty i lávky dobře vyzvěděl, zvláště pak spatřil ten mostek mezi sviňským trhem a fortnou, kdežto času nočního přes něj zle jest jíti, nebo mnohé dobré děvky, chtějíce vína přinesti, tu zmrhány bývají. Eilenšpigel pak čekal s lotrovstvím svým, až by lidé spat ušli, a právě by tícho bylo, i vylomil z toho mostku tři prkna a uvrhl je do vody jménem Pejnice, potom přišed k rathauzu, počal láti a zlořečiti a nějakým starým kordem do dlážení sekati, až oheň vyskakoval. To když hlásní uslyšeli, byli hned vzhůru a běželi po něm, Eilenšpigel běžel k svinskému trhu a k tomu místu přišed, kdež ty prkna byl vylomil, jakž mohl, přes ten mostek sobě pomohl, i křičel vysokým hlasem: „Ho, ho, nu kde jste, vy zoufalí lotří?“ Hlásní to slyšíce, pospěšně za nim běželi a každý z nich chtěl prvním býti, tak jeden po druhém do vody padali a mezera na tom mostku tak ouzká byla, že každý na kraj hubami trefili. Opět volal Eilenšpigel: „Ho, ho, což ještě neběžíte, zítra za mnou spěšnějí poběhnete, do této lázně zítra ještě dobře ráno přijdete.“ A tak jeden z nich zlámal nohu, druhý ruku, třetí sobě prorazil hlavu, takže žádný bez škody odtud neušel. Když pak lotrovství to vykonal, nezuostal dlouho v Normberce, ale šel preč, nebo nebylo by mu to libo, když by se na něj proneslo, aby trestán od Normberčanů nebyl, Normberčané zajisté toho za žert přijíti by nemohli.
Historia XXXIII.
Kterak Eilenšpigel v městě Pamberce za peníze jedl
Šejdýřstvím svým Eilenšpigel v Pamberce mnoho peněz vysloužil, když z Normbergka přišel, jsa velmi hladovit, do nějaké hospody přišel, kdežto hospodyně královna sloula a veselá byla, i přivítala ho, nebo po šatech poznala, že jest to nějaký divný host. Když pak nazejtří jísti měli, ptala se ho paní, kterak by jísti chtěl, chtěl-li by k stolu sednouti, čili zvláště za peníze jísti. Odpověděl Eilešpigel, že by byl chudý tovaryš a
