abaty[35v]číslo strany rukopisušin.“ Dí mu ona: „Já se na to neptám, chceš-li ty kuřata míti, zaplať mi je, já u abatyše nemám co činiti, nebo otec můj mne tomu učil, abych od těch nic nekupovala, aneb jim věřila, před nimiž[dw]nimiž] njmiž bych se klaněti musila, protož zaplať mi kuřata.“ Odpověděl Eilenšpigel řka: „Paní, malés víry, aby jistá býti mohla, vezmi sobě kohouta v zástavě, ažť tvůj koš a peníze přinesu.“ Ale ona vošálena byla, nebo Eilenšpigel tam zůstal a zase nepřišel.
Historia XXXVII.
Kterak farář z vysokého Engelsheimu klobásu Eilenšpiglovi sežlal
Eilenšpigel byl v Hildeshaimu, i koupil čistou červenou klobásu a šel s ní do Engelshaimu, kdežto s farářem byl dobře znám a bylo to v neděli ráno. Tehdy farář ranní mši sloužil, aby tim dříve pojedl. I Eilenšpigel v tu chvíli na faru přišed, velice kuchařky prosil, aby mu tu klobásu uvařila. Kuchařka řekla, že uvaří. A on šel do kostela, zatim ranní mše dokonala se a druhý kněz velikou mši sloužiti začal, kterouž Eilenšpigel všecknu vyslechl. V tom času farář domů šel, i řekl [36r]číslo strany rukopisukuchařce své: „Což ještě nic není uvařeno, bych kousek snědl?“ Odpověděla kuchařka: „Ještě nic uvařeno není, než červená klobása, kterouž Eilenšpigel přinesl a chtěl ji sám jísti, když by z kostela přišel.“ Řekl farář: „Podej mi sem té klobásy, ať ji kus sním.“ Podala mu kuchařka té klobásy, kterážto tak dobře farářovi k chuti byla, že ji všecku sežral, i řekl sám k sobě: „Přižehnejž mi ji pán bůh, byla mi velmi chutná.“ Kuchařce pak rozkázal řka: „Dej Eilenšpiglovi slanin a zelí, jakž na něho sluší.“ Když pak bylo po té mši, šel Eilenšpigel zase na faru a klobásu svou jísti chtěl. Přivítal ho farář a děkoval mu z té klobásy pravíc, kterak mu velmi chutná byla a před Eilenšpigle slaniny a zelí postavil. Eilenšpigel mlčel, a což mu předloženo bylo, jedl, a nazejtří šel zase preč. Tedy farář volal za Eilenšpiglem řka: „Slyšíš-li, když zase půjdeš, přines sebou dvě klobásy, cožkoli za ně dáš, já tobě zase navrátím a budeme čistě žráti.“ Eilenšpigel řekl: „Tak se má žráti, pane faráři.“ A jel zase do Hildeshaimu. I vedlo mu se podlé jeho vůle, že rasové vezli na rozhrání mrtvou svini, i prosil Eilenšpigel rasa, aby peníze od ně[36v]číslo strany rukopisuho
