tak jeden na druhého domnění měl. Eilenšpigel pak nepřestal dýmati tak dlouho, až ti hosté již vyvstati musili a pro ten hanebný smrad zůstati tu nemohli, hledali všudy, pode všemi lavicemi a ze všech koutův metli, však to vše nic platno nebylo, a žádný nevěděl, odkud by to bylo. I přišel hospodář Eilenšpiglův domů, jsa od toho smradu tak velmi zemdlen, až všeckno to vydávil, což v životě měl, i rozprávěl, kterak v tom pokoji lidská hovna smrděla. Eilenšpigel tomu se smál a řekl: „Poněvadž ten muž bohatý mne k sobě pozvati a pokrmův svých příti mně nechtěl, ješto já jemu více přeji nežli on mně, jáť bych mu krmí svých přál, kdybych tam byl, bylo by tak šeredně nesmrdělo.“ I hned s hospodářem svým se počítal a jel preč, nebo se bál, že by se na něj to neproneslo, z čehož hospodář srozuměl dobře, že on o tom smradu nětco ví, však toho právě vyzvěděti nemohl, kterak by to přistrojil, a náramně se tomu divil. Když pak Eilenšpigel již z města preč byl ujel, nalezl hospodář ten měch, kterýž velmi hovny zmazán byl, nalezl také i tu díru, kterouž on domu souseda jeho skrze stěnu byl provrtal, i hned tomu srozuměl, a přivedl souseda svého, i věci mu oznámil, že je Eilenšpigel učinil a slova jeho že o tom byla. Řekl ten bohatý muž: „Milý sousede, od hráčův a bláznů žádný se neopraví, protož já nechci jich více v svém domu míti, toto šibalství z příčiny domu vašeho stalo mi se, nevím tomu, co říci, já jsem věděl, že ten host váš lotr jest.“ Odpověděl hospodář: „Milý sousede, však jste slýchali přísloví, že před lotra dvě svíce postaviti sluší, a toť já činiti musím, nebo všelijaké hosti chovám.“ S tim od sebe se rozešli. Eilenšpigel byl tu, a nepřišel zase.
Historia LXXVII.
Kterak Eilenšpigel hospodáře v Eisleben umrlým vlkem, kteréhož slíbil popadnouti, přestrašil
V městě Eisleben byl jeden hospodář žvavý a posměšný, kterýž za velikého hospodáře býti se držel, k tomu Eilenšpigel na hospodu přišel, a to bylo času zimního. I přijeli tří kupci z země sasské v noci do té hospody, chtějíce odtud do Normberka jeti. Hospodář ten byl spěšné řeči, i přivítal tři kupce pospěšnými slovy, takto řka: „Odkud jedete tak pozdě, i kýho čerta tak dlouho jste byli?“ Odpověděli
