zítra na svadbu jíti musím a záhy domův zase nepřijdu, učiň tak dobře a dělej pilně.“ I přinesl čtyry prkna na truhlu, aby je dobře spolu na klí vsadil. Odpověděl Eilenšpigel: „Která prkna mají spolu býti?“ Mistr, složiv je jedno na druhé, kteréž spolu měly býti, šel s manželkou svou na svadbu. Eilenšpigel, dobrý pacholek, kterýž dílu svému nic odporen nebyl, spíše nežli upřímný, počal dělati a pěkný kadeřavý stůl aneb truhelná prkna, kteráž mu mistr jeho pořádně byl skladl, na třech neb čtyrech místech naskrze zvrtal, a maje klí v velikém kotle vařený, tim všudy jich pomazal, spolu je zbiv a na dům nahoru vnesl a za okna ven vystrčil, aby klí na slunci vyschlo, i udělal sobě včas svatvečer. Přišed pak mistr domů u večer, jsa dobře vopilý, ptal se Eilenšpigle, co jest ten den dělal. Odpověděl Eilenšpigel: „Mistře, ta čtyři stolní prkna velmi tuze na klí jsem vsadil a časně svatvečer jsem měl.“ To mistru dobře se líbilo, i řekl k ženě své: „To jest pravý tovaryš, hověj mu dobře.“ A s tim šel spat. Nazejtří pak rozkázal mistr Eilenšpiglovi stůl, kterýž udělal přinesti. Eilenšpigel s dílem svým shůry se přestěhoval, vida mistr, že mu prkna zkazil, řekl: „Tovaryši, také-lis se řemeslu truhlářskému učil?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Proč se na to ptáš?“ Dí k němu mistr: „Proto se ptám, žes mi tak dobrá prkna zkazil.“ Řekl Eilenšpigel: „Milý mistře, učinil sem tak, jakž jste mi rozkázali, jestli zkaženo, to jest vaše vina.“ I rozhněvav se mistr, řekl: „Ty zlotřilý blázne, táhni preč z mého verštatu, nebo díla tvého žádného užitku nemám.“ A tak Eilenšpigel odtud preč šel a opět nevelikého děkování zasloužil, ačkoli všeckno to činil, což mu bylo rozkázáno, však proto všecko nic neprospělo.
Historia LXII.
Kterak Eilenšpigel pravil, že sklenné oči umí dělati a ve všech krajinách žádného díla že míti nemůže
Když korfirštové mezi sebou roztržití a hněviví byli, takže žádného řemeslného císaře aneb krále nebylo, nahodilo se, že hrabě z Suplenburku od korfirštův za krále římského volen byl, jiní pak byli, kteříž mocí v království vetřiti se chtěli. Tedy ten v nově zvolený král šest měsíců před Frankfurtem ležeti a čekati musil, kdo by ho odtud vytiskl. Když tak veliký
