zblázniti měl, protož mnozí měšťané měli ho v ošklivosti. Eilenšpigel o této hrdosti šeňkýře uslyšev, šibalství svého nemohl tajiti, sám u sebe myslil takto: „Musím ho skusit, co umí.“ I vzav dvě konve, kteréž byly jednostejně veliké, nabral do jedné vody a druhé nechal prázdné, tu, v kteréž voda byla, pod sukni v skrytě nesl, prázdnou pak nesl zjevně, i šel s nimi do vinného sklepu a dal sobě naměřiti pintu vína, tu konev s vínem pod sukni vzal a konev s vodou ven vyňav, na šeňktyš postavil, aby šeňkýř neviděl, a řekl: „Zač dáváš pintu vína?“ Odpověděl on: „Za čtyřidceti peněz.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Draho jest, jáť více nemám než čtyřmecítma peněz, dosti-li bude za ně?“ Šeňkýř se rozhněval a řekl: „Co ty chceš pánům mým víno šacovati? Však jest již šacováno, komu se nelíbí, ten nech vína v sklepě panském.“ I vzav šeňkýř hněvy tu konev s vodou, za to maje, že jest víno, ana byla voda, vlil ji špuntem do sudu zase a řekl: „Jaký jsi ty blázen, kážeš sobě víno měřiti, a nemůžeš ho zaplatiti.“ Eilenšpigel vzav konev s vínem, preč šel a řekl: „Jáť vidím, že jsi ty blázen, nebo žádný tak moudrý není, ješto by od blázna voškrabán nebyl, aby ty pak i vinný šeňk byl.“ S tim šel preč.
Historia LVII.
Kterak Eilenšpigle v Lubéku voběsiti měli a on rychlým šejdýřstvím z toho vyšel
Když pak Eilenšpigel šel ze sklepu, pomyslil šeňkýř na slovo jeho, teprv šel po něm a pojav biřice, za Eilenšpiglem běžel, i uhonil ho na cestě. Biřic ho chytil a nalezli u něho dvě konvice, jednu prázdnou a druhou vína plnou, tedy nařkli ho zlodějstvím a vedli do vězení, na něhož od některých ortel vydán byl, že by proto šibenice zasloužil, aby byl voběšen, jiní pak pravili, že nic jiného není než pouhé šejdýřství, pravíce, že ten šeňkýř měl toho pilně šetřiti tak, jakž sám o sobě praví, že by ho žádný vošiditi nemohl, čehož Eilenšpigel dovedl pro jeho velikou pýchu. Ale kteříž na Eilenšpigle nevážili, ti pravili, že by to bylo zlodějství, pro něž by musil viseti, takže ortel smrti na šibenici vypovědín na něho byl. Přišel ten den, když Eilenšpigle vyvesti a voběsiti měli, to po všem městě se rozhlásilo, takže každý na koni i pěšky hotoví byli, což radě města Lubeku
