Lubeku líto bylo, že by ho stratiti měli, i rozkázali, aby nebyl voběšen. Někteří viděti chtěli, kterak by konec svůj vzal, podlé toho, jakž velmi šejdýřský člověk v životě svém byl. Jiní se domnívali pravíce, že by s černým uměním něco uměl a že by tudy se vyprosil, a větší díl jich Eilenšpiglovi přáli, aby živ zůstal. Naposledy pak, když veden byl Eilenšpigel, žádného slova nepromluvil, ale jako němý mlčel, takže se každý divil, i pravili, že jest zoufalec, a to trvalo až na šibenici, tu teprv usta otevřev, žádal celé rady za vyslyšení a velmi pokorně jich prosil, aby mu jednu žádost učinili, že jich ani za tělo, ani za život, ani za peníze aneb zboží, neb aby nětco dobrého za něho učinili, ani za ustavičné mše, ani za almužny dávání, ani za věčnou památku svou prositi nechce, ale za lehkou věc, kteréž bez škody státi se muože, a poctivý ouřad města Lubéku velmi lehce, bez nákladu peněz, to učiniti bude moci. Ti páni všickni pospolu o to jsou se radili a tomu povolili, že by prosbu jeho, kterouž sobě vymínil, zač by jich prositi chtěl, vyplniti umysl měli a mnozí z nich byli, ješto žádostivě slyšeti chtěli, zač by prositi chtěl. I řekli mu: „Začkoli prositi budeš, toť se státi má, však tak, aby nic neprosil z těch artikulův, kteréž jsi prvé vyčítal, chceš-li tak slíbiti, tedy tvá prosba se vyplní.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Z artikuluov těch, ode mne napřed vyčítaných, za žádný prositi vás nechci, ale chcete-li mi to držeti, zač vás prositi budu, dejte mi na to ruce.“ I učinili to všickni spolu a slíbili mu rukou i usty. Tedy řekl ten nebohý svázaný Eilenšpigel: „Cti hodní páni lubečtí, poněvadž jste mi slíbili, prosím vás za to a prosba má jest tato: Když oběšen budu, aby ten vinný šeňkýř za tři dni každé jitro nejprvé a potom kolkraf přicházeli a svými usty na lačný život mně v řit líbali.“ I plili všickni pravíce, že by to nebyla slušná prosba. Řekl jim Eilenšpigel: „Já tak ctný ouřad lubecký za tak spravedlivý býti držím, že mi to držeti bude, což usty i rukou připověděl.“ Oni šli opět o to se raditi, i na tom zavřeli, aby s odpuštěním a bez pohoršení jiných propustili ho. Tak Eilenšpigel s velikou radostí odtud pryč šel.
Historia LVIII.
Kterak Eilenšpigel v Helmštátu velikou tobolku dal sobě dělati
Eilenšpigel nějakou tobolkou šejdýřství opět dovedl. Byl v Helmštátu
