pro[32r]číslo strany rukopisuvoď.“ Dí Eilenšpigel: „Ne tak, milá paní, ale vy jste mi 24 peněz dlužni dáti, nebo tak jste mi zprávu dali, že za tim stolem za 24 peněz jídá[dd]jídá] gjda a pije se, to jsem já již vykonal a tolik peněz zasloužil, nebo jistě s těžkostí[de]těžkostí] těžkoſti to mi přišlo, jedl jsem, až jsem se potil, jako by mi o hrdlo běželo a také již více jsem jísti nemohl.“ Řekla mu hospodyně: „Jeď předce, milý hosti, buď tobě to šenkováno, jediné zase sem nepřicházej.“
Historia XXXIV.
Kterak Eilenšpigel do Říma přišel, aby papeže viděl, kterýž[df]kterýž] kteráž ho za kacíře býti držel
Na to přísloví, kteréž lidé říkají, že mnohý do Říma dobrý jde, ale lotrem odtud zase přijde. Jednoho [32v]číslo strany rukopisučasu pomyslil Eilenšpigel, aby do Říma šel a tam lotrovství svého také zkusil. I přišel na hospodu k nějaké vdově, kterážto ptala se ho, odkud by byl a co by v Římě jednati měl. Odpověděl Eilenšpigel, že by byl z saské země a za tou příčinou přišel, že by rád s papežem mluviti chtěl. Řekla mu ona: „Já sem zde zrozena a vychována, však abych s nim mluvila, k tomu sem nikdý přijíti nemohla, kterak byšte vy pak toho dovesti mohli, jáť bych ještě sto dukátův[dg]dukátův] Dukatůw za to dala, abych slušně v rozmluvení s nim přijíti mohla.“ Dí jí[dh]jí] gi Eilenšpigel: „Milá paní, kdybyšte již s nim mluvili, také-li byšte mně těch sto dukátův[di]dukátův] Dukatůw dáti chtěli?“ I slíbila mu ta paní těch sto dukátův dáti, jestliže by toho mohl dovesti, neb se domnívala, že mu to nemožné jest, aby s papežem mluviti mohl. Byl pak obyčej, že každý papež ve čtyřech nedělích v kaple jménem Jeruzalemě, u sv. Jana Lateranského mši čísti musil. Doptal se toho Eilenšpigel, a když ten čas přišel, vtiskl se do kaply, což mohl nejblíže k papeži a tu u mše stál, a když pozdvíhal svátosti aneb požehnání dával, obrátil Eilenšpigel proti tomu hřbet, což po vykonání mše papežovi oznámeno bylo. Tedy
