několik šišek z zadku vyňav, a tak myslil, že to musí ten jeden důl býti, jemuž říkají Lexulnandro, z něhož muskum pochází. Když pak nazejtří ráno vstal, cendelínu šedivého a červeného koupil, do něhož ty jahody svázal, k tomu i jiných vonných věcí nakoupil a krám sobě spůsobil, k němuž mnoho lidí přišlo, kteříž mnohých a divných věcí hledali a na ně se ptali, ale Eilenšpigel žádnému odpovídati nechtěl tak dlouho, až tří bohatí Židé k němu přišli a na kupectví se ptali. Odpověděl jim Eilenšpigel, že by to byly pravé prorocké jahody, což by sami v skušení naleznouti mohli. Židé pak hned obrátivše se, mezi sebou rozmlouvali, až naposledy nejstarší Žid pověděl: „Z tohoť bychom jistotně prorokovati mohli, kdy by Mesiáš náš přijíti měl.“ I na tom zůstali, aby ty jahody od něho koupili, a tak zase k Eilenšpiglovi přistoupivše, ptali se ho, co by v jednom slově ty jahody šacoval. Eilenšpigel pomyslil jistě, jakáž jest koupě, takové kupce mám, Židůmť toto muskum dobře se hodí, i řekl k nim: „Dávám jednu za tisíc zlatých, poněvadž vy, psi židovští, mně tolik za ní nikoli nedáte, odejdětež pryč, nechte mi hovna mého s pokojem.“ Aby pak Židé tu koupi bez hněvu učiniti mohli, dali mu ty peníze a ty prorocké jahody za ně vzali. Potom v brzkém času všecky Židy do své školy svolati dali. Tedy vstav nejstarší rábi, řekl, aby všickni za tři dni postili se a modlili, nebo podlé vůle boží jahody prorocké jim v ruce přišly, kteréž jeden do úst vezma, o Mesiášovi jim ku potěšení prorokovati bude. Po třech pak dnech vzal ji Izák do úst s velikou poctivostí. Tedy optal se ho Mojžíš řka: „Milý Izáku, služebníče boží, jakou chut ta jahoda má?“ Odpověděl: „Však jistě jsme od toho lotra vošizení, nebo jiného nic není než člověčí hovno.“ Židé také všickni prorockým jahodám voněli a teprv poznali, když dřevo to, na němž jako by rostly, přilepené viděli. Ale Eilenšpigel již byl preč uvezl a na ty židovské peníze byl vesel, žral i hodoval statečně, pokudž mu jich stávalo.
Historia XXXVI.
Kterak Eilenšpigel v městě Quendlinburce slepice kupoval a sedlce kohouta jejího místo peněz v základu nechal
Některého času nebyli lidé tak zlotřilí jako nyní. Nebo jednoho času
