přišel Eilenšpigel do města Quendlinburku, kdežto na ten čas byl trh a Eilenšpigel již peněz neměl, nebo jak jich dobýval, tak zase od něho preč šly. I myslil na to, kterak by peněz na útratu zase dobyl. Seděla pak nějaká sedlka na trhu, mající plný koš kuřat s kohoutem na prodej. Otázal se jí Eilenšpigel, co by za dvě chtěla. Odpověděla mu: „Dvě dávám za dva Štefanovy groše.“ I dí k ní Eilenšpigel: „Což nechceš laciněji dáti?“ Řekla ona: „Nechci.“ Tehdy vzav Eilenšpigel ta kuřata s košem, šel s nimi až k bráně. Ta sedlka za nim běžela řkoucí: „Hej, kupče, kterak tomu mám rozuměti? Což mi kuřat zaplatiti nechceš?“ Eilenšpigel řekl: „Chci, jáť jsem písař abatyšin.“ Dí mu ona: „Já se na to neptám, chceš-li ty kuřata míti, zaplať mi je, já u abatyše nemám co činiti, nebo otec můj mne tomu učil, abych od těch nic nekupovala, aneb jim věřila, před nimiž bych se klaněti musila, protož zaplať mi kuřata.“ Odpověděl Eilenšpigel řka: „Paní, malés víry, aby jistá býti mohla, vezmi sobě kohouta v zástavě, ažť tvůj koš a peníze přinesu.“ Ale ona vošálena byla, nebo Eilenšpigel tam zůstal a zase nepřišel.
Historia XXXVII.
Kterak farář z vysokého Engelsheimu klobásu Eilenšpiglovi sežlal
Eilenšpigel byl v Hildeshaimu, i koupil čistou červenou klobásu a šel s ní do Engelshaimu, kdežto s farářem byl dobře znám a bylo to v neděli ráno. Tehdy farář ranní mši sloužil, aby tim dříve pojedl. I Eilenšpigel v tu chvíli na faru přišed, velice kuchařky prosil, aby mu tu klobásu uvařila. Kuchařka řekla, že uvaří. A on šel do kostela, zatim ranní mše dokonala se a druhý kněz velikou mši sloužiti začal, kterouž Eilenšpigel všecknu vyslechl. V tom času farář domů šel, i řekl
