světlo upustila, zase na dvůr běžela, domnívajíce se nejináč, než že vlk děti sežral. Eilenšpigel a kupci předce napíti volali. Hospodář za to maje, že dívka zase usnula, zavolal pacholka, kterýž vstav, chtěl také světlo rozsvítiti, i uzřev vlka, an tu stojí, tak se domníval, že dívku snědl, i utekl do sklepu. Eilenšpigel a kupci ty věci dobře slyšeli. Řekl jim Eilenšpigel: „Buďtež veseli, ta hra se nám dobře zdaří.“ Opět ti kupci a Eilenšpigel potřetí volali, kde by se pacholek a dívka poděli, že jim žádného pití nenesou, aby ale sám přišel a světlo jim přinesl, že nemohou z komory ven uhoditi. Hospodář nejináč za to měl, než že by pacholek také sám usnul, i vstal sám hněvaje se a řekl: „Tuším, že čert ty Sasy s tim žrádlem dělal, i rozsvítiv světlo u ohně, uzřel vlka u ohniště sedícího, an má střevíce v hrdle, zkříkl, hlasem volaje: „Mordio, mordio, vzhůru, vzhůru, retújte, milí přátelé.“ I běžel kupcům do jejich komory a řekl: „Milí přátelé, poďte mi na retuňk, šeredná šelma u ohně stojí, kteráž mi děti, děvku i s pacholkem sežrala.“ Kupci hned hotoví byli a Eilenšpigel také, i šli s nim k ohni. Pacholek ze sklepu přišel, dívka ze dvoru se vrátila, žena děti z komory přinesla živé. Přišel k tomu Eilenšpigel a vlka nohou porazil, kterýž ležel a nehnul se. Dí k němu Eilenšpigel: „Toto jest vlk mrtvý a vy takového křiku jste nastrojili, jaký jste tak nestatečný muž, že umrlý vlk v domě vašem vás hrýze a všecku vaší čeled do koutův rozhání, ješto nedávno jste chtěli dva živé vlky v poli zabiti.“ A kupci tomu se náramně smáli, i zaplativše, což s Eilenšpiglem protrávili, preč odjeli.
Historia LXXVIII.
Kterak Eilenšpigel v Rejně Kolíně hospodáři na stole se usral
Potom Eilenšpigel přišel do Rejna
