služebnými v městě Eimbeku s svými poddanými drželi, a to bylo v létě, když slívy a jiné ovotce zralé bylo. Byl pak s Altmburku u Eimbeku dobrý sprostný muž, kterýž měl zahradu plnou slivoví, i rozkázal plnou káru sliv natrhati, aby s nimi do Eimbeku na trh jel, kdežto množství lidu bylo, a myslil, že jich tu lépe odbude nežli kde jinde. Když pak před město přijel, ležel tu Eilenšpigel pod nějakým stromem zeleným v stínu, a tak se byl u panského dvoru přepil, že ani jísti, ani píti nemohl a k mrtvému člověku podobnější byl nežli k živému. A když ten muž mimo něho jel, tedy Eilenšpigel promluvil k němu velmi těžce, řka: „Ach, dobrý můj příteli, pohleď, ležel jsem tuto tři dni tak nemocný, a měl-li bych ještě jeden den tak ležeti, musil bych hladem a žížní umříti, protož učiň tak dobře a vez mne pro pána boha do města.“ Odpověděl mu ten dobrý muž, řka: „Milý příteli, učinil bych to rád, nabral jsem plnou káru sliv, kdybych tě na ně vsadil, všecky by mi je zmrhal.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Vezmi mne s sebou a já se napřed na káru podržím.“ Ten dobrý muž byl starý, i pomohl mu na káru, kterýžto což mohl nejvíce stížil se, a on jel s tím zlehčejí jako s nemocným. Když pak Eilenšpigel jel dobrou chvíli, tedy vytáhl slámu z sliv a vlezl tejně zzadu na káru, i nasral tomu nebohému člověku na ty slívy a slamou to zase přikryl. Když pak ten sedlák již do města přijel, volal Eilenšpigel: „Stuoj, stůj a pomoz mi dolův z káry, já před bránou zůstanu.“ Ten dobrý sedlák pomohl tomu nešlechetnému lotru z káry, potom cestou svou předce jel až na ryňk. I byl jeden člověk v tom městě, kterýž vždyckny nejprvé přišel, když koli kdo něco na trh přivezl, však řídko kdy co koupil, ten také tedy přišel k tomu a slámu tu dolů stáhl, až sobě obě ruce hovny zmazal. V tom sedlák ten zase z hospody své přišel. Eilenšpigel proměniv