Eilenšpigel: „Milostivý pane, já tak učiniti a toho rád zamlčeti chci.“ I přistrojil se na cestu a vstav táhl odtud hned preč. Když pak Eilenšpigel již ujel, sedě biskup s rytíři a služebníky svými za stolem, řekl k nim, kterak by jedno umění uměl, a chtěl by tu ženu k tomu přivesti, aby všeckny hrnce své v kusy ztloukla. Rytíři a služebníci nežádali toho viděti, aby hrnce a střepy ztloukla, ale aby toliko to umění věděti mohli. Řekl jim biskup: „Chcete-li mi jeden každý z vás dobrého tučného vola do mé kuchyně dáti, a já vás všeckny tomu umění naučím.“ Bylo pak v čas podzimní, kdyžto volové nejlepší bývají. I myslil jeden každý z nich: „Bych pak měl dva voly dáti, však mu těžce nepřicházejí, abych se tomu umění naučiti mohl.“ Rytíři i oni slíbili dáti biskupu každý jednoho tučného vola, a jeden každý vuol za dvanácte zlatých stál, takže těch třidceti zlatých, kteréž byl Eilenšpigel vyhral, trojnásob zaplaceno bylo, a rovně v ten čas Eilenšpigel přijel, když ti volové ještě pospolu stáli, i řekl: „Této kořisti náleží mne polovici.“ Odpověděl Eilenšpiglovi biskup: „Zdrž ty mi, cos slíbil, a jáť tobě také zdržeti chci, coť jsem přiřekl, a nech pánův svých při jejich chlebě také zůstati, i dal mu jednoho tučného vola, kteréhož vzav Eilenšpigel, biskupu poděkoval. Potom pojav biskup ty služebníky své, řekl, aby ho všickni poslouchali, že jim to umění pověděti chce, i pravil jim všecky věci, kterak Eilenšpigel prvé s tou ženou smluvili se a hrnce jí zaplatil. To když biskup jim pověděl, tehdy všickni ti služebníci jeho seděli, jako by lstivě podvedeni byli a žádný z nich před druhým nic nesměl mluviti, jeden se v hlavě drbal, druhý za uchem, litujíce trhu toho, nebo trápili se pro ty voly, naposledy musili o to pokoj míti a tim se těšili, že mají pána milostivého, ačkoli mu voly dáti musili, však také jich sami požívali, protož ne tak velmi toho litovali, že velicí blázni byli a voly své za to umění dali, ale že takové umění holé bláznovství bylo. Eilenšpigel vzal odtud voly, preč ujel.
Historia LXXXVII.
Kterak sedlák Eilenšpigle na káru vsadil, kterýž slívy do Eimbeku na trh vézti chtěl
Osvícená a vysoce urozená knížata z Braunšvíku jednoho času honění, kolbu a turnaj s mnohými přespolními knížaty a pány, rytíři i s
