z měření propustil. Tedy zahanben jsa, učinil naň otázku druhou řka: „Pověz mi, jak jest mnoho dnův od času Adama až do tohoto dne pominulo?“ Odpověděl on krátce, že toliko sedm dní, neb když těch sedm přeběhne, jiných sedm se hned začíná, což až do skonání světa tak trvá. Rektor učinil třetí otázku tuto řka: „Pověz mi rychle, kterak aneb na čem prostředek světa se drží?“ Odpověděl Eilenšpigel: „To jest zde, což právě uprostřed světa stojí, že by to pravda byla, rozkažte měřiti šňůrou, a pochybí-li o slaměné stýblo, chci já křiv býti.“ Rektor, než by to měřiti chtěl, raději Eilenšpigle z otázky té propustil. I učinil čtvrtú otázku na Eilenšpigle, již velmi hněviv jsa, a řekl: „Pověz mi, jak daleko jest od země až do nebe?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Jedno od druhého blízko jest, neb když se mluví aneb křičí na nebi, to zde dole jest dobře slyšeti, vstupte vy nahoru a já zde dole znenáhla křičeti budu, ten křik vy na nebi uslyšíte, pakli neuslyšíte, chci já opět křiv býti.“ Rektor vždy předce proti němu stoje, vydal na něho pátou otázku řka: „Kterak by dlouhé a široké nebe bylo?“ Odpověděl Eilenšpigel a řekl: „Jest tisíc sáhův zšíři a tisíc loktův zvejší, to mi chybiti nemůže, a nechcete-li tomu věřiti, tedy Slunce a Měsíc i všeckny hvězdy z nebe sejměte a přeměřte je pravě, i naleznete, že jsem já prav.“ Co tomu oni říci měli, Eilenšpigel byl jim všem příliš chytrý a musili mu všickni za pravé dáti. Nedlouho také tim protáhl, až ty umělé mistry svým lotrovstvím přemohl. Jim pak toho bylo velmi líto, že mu nic vydati nemohli, skrze což by k hanbě byl přišel. I svlékl tu dlúhou sukni z sebe, šel preč a do Erfurtu přišel.
Historia XXIX.
Kterak Eilenšpigel v Erfurtě osla na starém žaltáři čísti učil
I měl Eilenšpigel velikou žádost do Erfurtu jíti, když v Praze
