krále Zikmunda nejmilejšího nad jiné rádce, přitrhli a ji obdržeti mínili sou. {Složení starých konšelův a ustavení nových.}marginální přípisek mladší rukou Ale že ihned na den svaté Alžběty po odjetí Mikuláše z Husi z Prahy obec Starého Města pražského shromáždivše [se]text doplněný editorem[2551]Goll, složivše konšely, kteříž sou Táborským přáli, nové sobě volili a některé z složených na důstojenství konšelské. Pro kteréžto složení vrčeli sou někteří z Pražských mlčelivě, kteřížto byli z tovaryšstva Táborských. Ten skutek Novoměští vidouce, svolavše též obec složili také své konšely, jiné svorně vyvolili na první místa. Ta novina když k ušima Táborských u Leštna ležících došla, zarmúceni jsou a myslili sou, kterak svých konšelův tak brzo složených mohli by navrátiti čest. Pro kteroužto věc příměří pokojné s těmi z Leštna do jistého času vzali sou a odtad k Říčanům, k hrádku pro Pražany dosti pevnému, přitrhli jsou. Z kteréhožto hrádku silnice pražská překážku měla a mnohé loupeže z něho činili sou. A poslali sou své posly k Pražským, aby se připravili a s lidem jich dobývati hrádku Říčan přijeti nemeškali, činíce jako pod chytrostí, aby spolu se sejdouce, měli příčinu a omluvu s nimi do Prahy přijeti k napravení toho, což se jim do Pražských nelíbilo. {Hejtmanství složil Krušina.}marginální přípisek mladší rukou; * Hejtmanství: Hejtmanst. Protož když pan Krušina, Pražské obce hajtman, tomu porozuměl, že Pražští chtěli při cti zůstati, lid ku pomoci Táborským poslati, úřad hajtmanství svého Pražským vzdal jest a na den svaté Alžběty na své vlastní sedění navrátil se jest, vzav sobě omluvu, že by nepřátelé jeho chtěli jej o jeho zboží připraviti. Poněvadž však lépe mohlo věřeno býti, že tato příčina jeho z Prahy odjezdu jistější byla, že pole s Táborskými tak urozený pán držeti nechtěl, aby jich pálení a vraždám a jiným nezřízenostem vidín nebyl povolovati. Ale Pražští, chtíce svým slibům dosti učiniti a Táborských ponoukání, v neděli, jenž byla vigiljí svaté Kateřiny, s některými svými žoldnéři k Říčanům s lidem jízdným a pěším i s vozy i také s některými kněžími, tělo Pána Krista nesoucími, cestu před se přijali sou. {Váda o ornáty.}marginální přípisek mladší rukou A když na místo umíněné přitáhli a kněží pražští v ornátích sloužiti počali, přiběhli jsou někteří z počtu Táborských, sestry a bratří, a na kněží se obořili, řkouce: {K čemu jsou tobě tyto plachty?}marginální přípisek mladší rukou „Čemu sou tobě tyto plachty? Složiž je a se s Kristem a s jeho apoštoly v sloužení mše srovnaj, jináč roztrháme na tobě ty všecky plachty!“ A když sou se v to vložili s obou stranou starší a strany upokojili sou, [aby]text doplněný editorem[2578]Goll ani Táborští Pražským a Pražští Táborským v řádích a obyčeji jich mše překážky nečinili, ani se haněli, že o těch všech věcech, když do Prahy přijedou, chtějí s volí obou stranou dobrý prostředek pro pokoj mezi nimi nalézti. Protož když sou se upokojily