Itemcizojazyčný text když král uherský Zikmund tak mocně jest[975]jest: gt pole s domácími a s cizími proti Pražským držal a mínil horu Vítkovu svými osaditi, aby tak Prahu jako třetím hradem ssoužil, tu aby Pražským špíže[976]špíže: Sſpižie odnikud vezena nemohla býti. {Žižka horu Vítkovu osadil, což králi Zikmundovi[977] k zlému sloužilo.}marginální přípisek mladší rukou; * Zikmundovi: Zygk- To přezvěděv Jan Žižka, Táborských[978]Táborských: Tha- hajtman, beze všeho[979]všeho: bezewſſeho prodlévání[980]prodlévání: prodlewanij hned na té hoře dva sruby dřevěnný ku podobenství jisteb způsobil. Kteréžto sruby maličkým příkopcem[981]Goll: příkopem kázal okopati a zdí z země[bz]z země] Zemie[982]Goll a z kamení obklaziti[983]StčS (B. Ryba) emenduje na obklauziti. Skrze kteroužto tvrz Pán Bůh všemohoucí divné vysvobození Pražským dal, tak že na tom[984]tom: natom místě nepřátelé poraženi, více se o Prahu pokoušeti nechtěli, jakož o tom níže bude psáno.
O spálení kněze Václava[985]Václava: -czl-, faráře[986]faráře: ff- arnoštovského, s jeho vikářem, s některými sedláky i s dětmi.
{Kněz[987] Václav, farář arnoštovský, s jinými pro kalich Páně upálen[988].}marginální přípisek mladší rukou; * Kněz: K.nelze vyloučit čtení v- Itemcizojazyčný text v sobotu po svatém[989]svatém: Sm. Prokopu, když 6. dne měsíce července vejvoda rakouský s velikým vojskem k Praze od Miličína do vojska králova táhl, snad 60 koní, odjevše od vojska do Arnoštovic,[990]chybně zapsáno: z kněze Václava v tej[991]tej: teẏ vsi, Bohu i lidem milého, pro podávání[992]wa nadepsáno nad řádkem těla a krve Boží pod obojí způsobou jsouc zradú některých[ca]některých] niekterzich kněží Českých i s vikářem jali. A oba na jeden kůň vsadivše, do vojska vývody do Bystřice přinesli, vývodovi jako kacíře dali a od vývody biskupovi sem i tam[993]u Golla sem i tam chybí celou noc přivozovali jako od Kaifáše[994]Kaifáše: Kayffaſſe ku Pilátovi, hrozíce, nutíce, aby rozdávání pod obojí způsobou se odpřisáhli, nebo že budou spáleni. Kněz Václav jim pokorně odpovídaje, že „to u vašich mšálích máte psáno a Písmo svaté tomu[995]tomu: tov učí. Smažte to Písmo, nebo zžerte[996]nejisté čtení to[997]chybně zapsáno a přeškrtnuto: pſanj Čtení!“ Jeden Turek z nich plechovici maje na ruce, udeřil kněze [386]číslo strany edicev tvář, tak že krev z nosu i z oust jeho tekla jest. A tak jej přes celou noc trápivše, zesnuli jsou. A když bylo ráno, totiž den nedělní, kněze Václava s jeho vikářem a třmi sedláky a čtvero robátek na hranici dřev tu nad rybníkem všecky spolu vložili sou a[998]a nadepsáno nad řádkem jako posadili. A jeden napomínal jich[999]nejisté čtení, chtějí li ještě živi býti, aby se odpřisáhli[1000]odpřisáhli: od pržiſahli. Kněz Václav jako věrný pastýř ovcí řekl: „Odstup to od nás, což radíte, a netoliko jednu, ale sto smrtí podstoupiti chceme, by možné bylo, nežli pravdy jasné, Čtením svatým osvícené, zapříti.“ Ihned[1001]Ihned: Y hned kati zapálili sou ty hranice dřev[1002]dřev: drew s nimi. A maličcí jako rytířové noví v lůně kněze Václava sedíc, jsouce objati, písničku Bohu spívali. Brzo zadechli[1003]e nadepsáno nad řádkem se, ale jiní déle, tak že posléz všech kněz Václav duši Bohu vrátil jest[1004]jest: gt, mučedlničí korunu s svými obdržav. Maličcí, sedláčkové dosahují, ale v rozkoších[cb]v rozkoších] rozkoſſich[1005]nejisté čtení a vytylí[1006]opraveno, a wy dopsáno pod řádkem do pekla s hříchy stupujíce.
