i napomínali ho, aby se zpovídal a zprávu boží přijal, což on učinil, nebo sám na sobě dobře cítil, že z té nemoci nevyjde.
Historia LCVIII.
Kterak Eilenšpigel hříchův svých želel a nad trojím lotrovstvím, kteréhož nedovedl, lítost měl
Eilenšpigel žalost a lítost nad hříchy svými v nemoci své míti měl, aby mu zpráva boží dána býti mohla, v čemž by tim lahodněji umříti mohl, tak ho k tomu jedna stará bekyně napomínala. Odpověděl jí on: „Nestaneť se tak, abych já lahodně umřel, neb smrt hořká jest, také proč bych se tajně zpovídati měl. Což jsem v životě svém činil, toť jest mnohým krajinám i lidem dobře známo, pakli jsem komu co dobrého učinil, tenť toho pro mé želení nezamlčí. Trojí věci jsem litoval, a jest mi žel, že jsem ji neučinil.“ Řekla mu bekyně: „Milý Bože, ale mějte nad tím lítost, jest-li co zlého, čehož jste neučinili, a mějte nad hříchy svými skroušení.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Milá paní, líto mi jest, že jsem trojí věci neučinil a také jsem ji dojíti nemohl.“ Řekla mu bekyně: „Ty tři věci, dobré-li jsou, čili zlé?“ Dí Eilenšpigel: „Tři věci jsou tyto: První, když sem v mladosti své viděl, že muž nějaký cestou jda, sukni dlouhou pod pláštěm ven visící měl, za nimž já jda, domníval jsem se, že by mu sukně upadnouti chtěla, a já ji zdvíhnouti chtěl, když jsem pak blíže k němu přišel, uhlédal sem, že tak dlouhou sukni má, i hněval sem se a byl bych mu ji rád tak daleko uřezal, jak dlouze pod pláštěm mu ven vyhlédala, než že jsem toho učiniti nemohl, toho mi jest líto. Druhé: Když sem viděl někoho buď seděti neb choditi, kterýž by nožem v zubích se páral, že jsem mu nože v hrdlo nevrazil, toho mi jest také líto. Třetí, že jsem nemohl všem starým ženám, kteréž v letech jsou, řiti zašívati, toho mi také líto, nebo ony k žádnému užitku více nejsou, než že zemi posrávají, z kteréž užitkové vycházejí.“ Řekla mu bekyně: „I zachovejž nás bůh toho, což nyní pravíte, jáť dobře slyším, kdybyšte silní byli a moc měli, že byšte mi mou díru také zašiti chtěli, neb jsem žena v šedesáti letech.“ Dí jí Eilenšpigel: „Líto mi jest toho, že jest se nestalo.“ Řekla mu bekyně: „Čert vás hlídej.“ I šla od něho preč, nechavši ho tu ležeti. Tehdy řekl Eilenšpigel: „Žádná bekyně tak nábožná není, když se rozhněvá, ješto by nebyla horší nežli čert.“
