Vyhledávání (skrýt)

[Historie o Tyll Eulenspieglovi]

Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. AA XV 37, 166 f. Editor Zápotocká, Pavlína. Ediční poznámka
<<<<<72r–72v73r–73v74r–74v75r–75v76r–76v77r–77v78r–78v79r–79v80r–81r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

neuměl. I přišli oba dva s velikou starostí k faráři a za dobrou radu jsou jeho žádali. Řekl k nim farář: „Poněvadž žádného jistého počtu nevíte, z příčiny pečování o duše vaše, tuto neděli nejprv příští chci vás znovu oddati, jestliže byšte v stavu manželském nebyli, abyšte v něj zase vstoupili, a protož zabite dobrého vola, skopce a vepře a děti dobrých přátel na své hody pozvěte, učiňte jim všem veselí, jáť také chci přítomen býti.“ Odpověděli oni: „Dobře, pane faráři, tak učiníme, o jednu kopu slepic nic nebuď, poněvadž jsme tak dlouho spolu byli, měli-li bychom teprv z stavu manželského vystoupiti, což by dobře nebylo.“ S tim domův šli a to všecko strojili. Farář k takovému kvasu některých prelátův a kněží, s nimiž byl znám, pozval, mezi těmi byl probošt z Erbsdorfu, kterýž vždycky jeden pěkný kůň neb dva míval a také dobře jísti uměl, u něhož Eilenšpigel za dlouhý čas byl, přišed k němu probošt, řekl: „Vsedni na můj kuoň a jeď se mnou, budeš vděčným hostem.“ Eilenšpigel tak učinil, když pak tam přijeli, jedli, pili a veseli byli. Tedy ta stará paní, kteráž nevěstou býti měla, nejvýše za stolem seděla, jakž nevěsty obyčej sedati mají, když se pak jí seděti stesklo, řekla, aby jí ven pustili, i šla na dvůr nazad k vodě Gerdavě a vstoupila do vody. V tom probošt s Eilenšpiglem do Erbsdorfu domův jeti zase chtěli a Eilenšpigel před tou nevěstou na mladém bujném koni štosoval a skákal tak dlouho, až mu tobolka s pasem upadla, tak jakž na ten čas obyčej byl nositi. To vidoucí ta dobrá paní, vstala a tobolku vzavši, zase k vodě šla a na ní se posadila. Eilenšpigel, když za jedny hony ujel, teprv na tobolku vzpomenul, i jel rychle zase k Gerdavě a ptal se té staré sedlky, nalezla-li je nějakou starou zerzavělou tobolku. Odpověděla ona: „A já, milý příteli, o své svadbě nalezla jsem starou zetlelou tobolku, kterouž ještě mám a na ní sedím, ta-li je?“ Řekl jí Eilenšpigel: „Oho, toť jest dávno, kdyžs ty nevěstou byla, musíť ještě ta tobolka z potřeby zetlelá a zerzavělá býti, jáť tvé staré tobolky nežádám.“ Ačkoli Eilenšpigel šibalský a zchytralý lotr byl, však proto od staré sedlky byl vošálen a bez tobolky své býti musil. Tu tobolku ženy v Gerdavě ještě do dnešního dne mají, a já za to mám, že staré vdovy tam v opatrování svém ji mají, komuž něco na tom záleží, ten se na ní ptáti může.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 18 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.26 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).