Šel Eilenšpigel jednoho času do Paříže, kdežto byla disputací od některých doktoruov, podlé obyčeje examinování na doktorství, tedy šel Eilenšpigel také s nimi tam a stál před tim, kterýž na stolici seděl a tuze na něho hleděl. Ten doktor řekl k němu: „Milý tovaryši, co tak pilně hledíš? Chceš se snad něco ptáti?“ Odpověděl Eilenšpigel krátce: „A já, pane, chci otázku učiniti. Co jest lepší, to-li aby člověk to učinil, což umí, čili to, aby se učil tomu, čehož prvé neumí? Aneb dělají-li doktoří kníhy, čili kníhy dělají doktory?“ Doktoři jeden na druhého hleděli a myslili jeden takto, druhý jináč, ale větší jich částka byla na tom, aby člověk činil to, což umí, že jest lépe, nežli by se učiti měl tomu, čehož neumí. Tedy řekl Eilenšpigel: „Všickni vy jste velicí blázni, že ustavičně učiti chcete tomu, čehož neumíte, a což umíte, toho žádný vás nečiní.“ I řekl disputa o kníhy, jakž nahoře stojí, a obrátiv se, šel preč.
Historia XCIIII.
Kterak Eilenšpigel v Berlíně biřicem byl a velikou chtivost měl od sedláka peníze bráti
Eilenšpigel jednoho času poslán byl do vsi, aby sedláka z peněz upomínal, kterýž nerád peněz vydával a byl také chudý. Eilenšpigel šel tam k němu nenadále. Tedy přišel k němu čert v spůsobu sedláka, ale on to dobře znamenal, že by byl čert, i jdúce rozmlouvali spolu. I řekl mu sedlák: „Ty jdeš upomínat z peněz, aby jich bral, mějme spolu, nebo já jdu na skrytý poklad, kterýž vezmu a s tebou se rozdělím.“ Eilenšpigel pomyslil sám v sobě a řekl: „Dávnos to slýchal, že zlý duch umí dobře pokladův hledati.“ I srovnal se s nim pěkně a šli skrze ves, kdežto slyšeli, ano dítě křičí a pláče, tedy přišedši máti k dítěti, řekla v hněvu: „Aj, křič sobě a plač, až tě čert vezme.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Slyšíš-li, žeť chtějí dítě dáti, proč ho hned nevezmeš?“ Odpověděl mu čert: „Mátiť nemíní toho opravdu, ale že se hněvá.“ Potom šli dále přes pole, kdežto veliké stádo sviní chodilo, z nichžto veliká tlustá svině ven vyběhla, pastýř za ní běžel a ji zase vehnal, i řekl: „Huš tam, aby tě čert vzal i ty všecky svině.“ Eilenšpigel byl by rád v tom díl měl. I řekl: „Což neslyšíš, žeť teď svini dávají, proč ji nevezmeš, jáť tobě potom spolek vypovím.“ Odpověděl mu čert: „Medle, co bych s jednou sviní dělal, onť také toho nepraví opravdu, a bych pak ji i vzal, tedy nebohý pastýř musil by ji zaplatiti, ale já na lepší čekám.“ Eilenšpigel mínil to vše na poklad,
