a každému z nich pěkné lůže bylo ustláno, na němž spáti měli. Nazejtří pak ráno v příhodný čas vstal kněz a hodiny své říkal, potom zaplativ hospodářovi, šel dále. Eilenšpigel ležel předce, až devět hodin bylo, a usral se v loži, na němž kněz byl ležel. I ptala se hospodyně hausknechta, již-li kněz aneb jiní hosté vstali, aby zaplatili. Odpověděl jí hausknecht: „Kněz jest dávno vstal a modlitby své říkal, zaplativ stravu, šel dále, ale tovaryše jeho toto jitro jsem ještě neviděl.“ Paní, obávajíc se, aby nemocen nebyl, šla do komory a Eilenšpigle se ptala, chtěl-li by vstáti. Eilenšpigel řekl: „Chci, paní hospodyně, ještě jsem se dobře nevyspal.“ V tom paní prostěradla z knězova lože vzíti chtěla, a když je odkryla, tedy veliké hovno na loži leželo, i řekla: „Aj, zachovejž mne Buoh, což tuto leží.“ Ozval se Eilenšpigel a řekl: „Ó, milá paní, tomuť já se nedivím, nebo což dobrého včera na stůl přišlo, to jste vy knězi předkládali, a žádné jiné řeči nebylo, než jezte, pane, jáť se divím, že jest na tom přestáno, tak mnoho ten kněz jedl, až jest div, že plné komory nenasral.“ I lála paní tomu nevinnému knězi, pravíc, kdyby sem zase přišel, musilť by jistě dále jíti, ale Eilenpiglovi, dobrému pacholku, chtěla ráda hospodu dáti.
Historia LXXXV.
Kterak nějaký Holand Eilenšpiglovi pečené jablko z taléře snědl, kteréž mu k duhu nepřišlo
Nějakému Holandovi odplatil Eilenšpigel slušně a právě v Andorfu na hospodě, kdežto byli holanští kupci, a Eilenšpigel byl trochu nemocen, že žádného masa jísti nemohl, i vařil sobě měká vejce. Když pak hosté sedli, přišel Eilenšpigel také k stolu a měká vejce přinesl s sebou. Jeden pak Holand měl Eilenšpigle za sedláka, i řekl: „Což ty, sedláče, stravy hospodářovy jísti nemuožeš, ale musíť vejce vařiti?“ Vzav ty obě vejce, otevřel je a jedno po druhém vypil, škořípky pak před Eilenšpigle zase položil, řka: „Teď máš, vylízej nádobu, žloutek jest preč.“ Smáli se jiní hosté i Eilenšpigel s nimi. Večer pak koupil Eilenšpigel čisté jablko, kteréž vnitř vykrojiv, nakladl plno komárů, hoven a much, i pekl je znenáhla a obloupiv je, obalil zevnitř cukrem a zázvorem, potom když opět k stolu sedali, přinesl Eilenšpigel to jablko na taléři a obrátil
