Duchovní i světského stavu osoby pilně šetřte, abyšte rukú svých při kšaftích nezmazali, jakož se při Eilenšpiglovým kšaftu stalo. Byl nějaký kněz k Eilenšpiglovi přiveden, aby od něho zpověd slyšel. Ten kněz přišed k němu, myslil sobě takto: „On jest divný šejdýřský člověk byl, čímž mnoho peněz nashromáždil, tohoť není chyba, protož při posledním skonání jeho neodejdu preč, snad mi se nětco také z toho dostane.“ Když pak Eilenšpigel knězi zpovídati se počal, i řekl kněz Eilenšpiglovi: „Můj milý synu Eilenšpigle, rozpomeň se na spasení duše své při poslední hodině, nebos velmi divný člověk byl a mnohos hříchuov páchal, protož nad nimi měj lítost, a máš-li nějaké peníze, pověz mi a jáť je ke cti a chvále boží a chudým kněžím, jako jsem sám, dáti chci, cožť věrně radím, neb jsou divně a nedobře dobyté, jestliže chceš to učiniti, tedy mi oznam a peníze ty dej, já to spůsobím, že ke cti Pánu Bohu všemohoucímu přijdou, pakli, můj milý synu, chceš mi co dáti, já na tě, dokud jsem nejdéle živ, vždycky zpomínati a vigilie i zádušní mše sloužiti chci.“ Odpověděl mu Eilenšpigel: „Dobře, můj milý pane faráři, nechciť na vás zapomenouti, přiďte po poledni zase, chci vám sám do ruky vaší kus zlata dáti, tím buďte jist.“ Kněz z toho byl vesel a po poledni zase přišel, za tu chvíli, dokudž on ještě tam nepřišel, Eilenšpigel měl konev, kterouž do polu člověčích hoven nakladl, na něž trochu navrchu peněz načetl, aby ty hovna přikryl. A když kněz zase přišel, řekl: „Můj milý synu Eilenšpigle, teď sem přišel, chceš-liž mi co dáti, jakožs slíbil, to já od tebe rád přijmu.“ Odpověděl Eilenšpigel: „A já chci, pane faráři milý, kdybyšte toliko poctivě sáhnouti chtěli a nebýti lakomý, tehdy dám vám sáhnouti do této konve, ješto na mne, pokudž jste živi, pamatovati máte.“ Dí mu farář: „Milý synu, chci učiniti podlé vůle tvé a do ní znenáhla sáhnouti, jakž budu moci.“ Tedy Eilenšpigel otevřel tu konev a řekl: „Sáhnětež tam, milý pane faráři, tato konev jest plná peněz, a vyňmete z ní sobě plnou hrst, však nesáhejte hluboko.“ Řekl kněz: „Tak učiním, milý synu.“ I byl k tomu tak chtiv a lakomost ho podvedla, že do konve rukou hluboko sáhl, chtěje plnou hrst nabrati, i nalezl, že mokro a měko bylo pod penězi, vytáhl rychle ruku zase a všecky prsty